HOW TO DEAL WITH LOW SELF-CONFIDENCE/ JAK SE VYROVNAT S NÍZKÝM SEBEVĚDOMÍM

Krásný den vám všem, mí drazí! Přísahám, že jsem měla snahu a chtěla jsem o víkendu nafotit outfit. Jenže cesta do pekel je lemována dobrými úmysly a moje milá kamarádka Markétka (to je ta, jak mi chtěla v dobré víře půjčit na focení outfitů svoje oblečení a zapomněla, že má o DESET čísel menší velikost než já 😀 ) lehla s chřipkou. Tak než zkusím přemluvit někoho jiného, aby mě cvaknul, napadlo mě, že vám napíšu článek, který mám v hlavě už hodně dlouho.

 

Ráda bych vám, i přes ty ne úplně relevantní fotky, chtěla předat pár tipů a osobních zkušeností, jak se vyrovnat s nízkým sebevědomím a pochybnostmi o sobě samých. Myslím, že já jsem se pro tenhle článek narodila! Nevěříte mi, že ne? Tak čtěte dál a pochopíte. A jestli se v článku najdete, doufám a moc si přeju, aby vám aspoň trošku pomohl.

 

Syndrom “nedostatečnosti” v téhle mediální době roste rychleji, než objem mých stehen. V době, kdy jsou všichni přilepení ke svým telefonům a Instagram se stal měřítkem úspěchu, se zdá obrázkový svět těch ostatních mnohem lepší, než ten náš. Mnohem růžovější, krásnější a plný luxusních kabelek a tenisek. Je nebezpečně snadné podlehnout iluzi, že sousedův trávník je pokaždé zelenější. Věřte mi, že VŠICHNI zveřejňují informace o té lepší verzi sebe samých a svých životů. Vím to, v tomhle jsem i já vinna v plném rozsahu. Nikdy vám neukážu, jak mám nafouklé břicho a beďarů plnou bradu, protože jsem zprasila tabulku studentské pečetě (dva dny za sebou 😉 ), zato vám moc ráda ukážu svůj nový vyňuňaný obývák.

 

Moje první rada tedy zní:

ROZPOZNEJTE ZDROJ SEBEPODCEŇOVÁNÍ

Tohle je pochopitelně ta nejtěžší část. Musíte si přiznat pravdu a to není nikdy nic příjemného. Jenže bez toho se nic nezmění – leda tak k horšímu. Najít “spouštěč”, roznětku, zkrátka ten moment, kdy vám začne být úzko a kdy se cítíte jako ta nejneschopnější bytost na světě, to je peklo, to vám řeknu. Někomu pomůže o tom mluvit (radím, dobře si promyslete, s kým o takových věcech mluvit!). Mě pomohl obyčejný sešit a tužka. Tak dlouho jsem psala, až se to objevilo černé na bílém. Byl to šok, jenže díky tomuhle momentu pravdy jsem se mohla odrazit ode dna a začít pracovat na “odstranění závady”. Pak můžete udělat všechno, co je ve vašich silách, abyste se té konkrétní spouštěcí situaci vyhnuli, aby se pocity méněcennosti vůbec neměly šanci se vydrat na povrch.

 

P.S.: Jestli se na vašem seznamu objeví jméno nějaké osoby, radím vám ze svého nejlepšího vědomí a svědomí, vezměte nohy na ramena a pryč!

 

Má další rada zní:

PŘESTAŇTE SE POROVNÁVAT S OSTATNÍMI!

Jak s oblibou říkám: Do ložnice nikomu nevidíte. Nevíte, co se za tou “dokonalou” fotkou schovává (ať už počet úprav ve photoshopu, insta filtrů nebo koupených lajků). A teď rozhodně nemluvím jen o světě sociálních médií. Když se porovnáváte s kolegyní v práci, většinou nemáte ani tušení, čím si třeba musela v životě projít a rozhodně ne všechno, co se třpytí, je zlato. Stejně, jako na Instagramu z vás počet lajků nedělá toho, kým jste, stejně tak v normálním životě neurčuje vaše kvality počet lidí, kteří vás obdivují.

Když se přestanete srovnávat s druhými a soustředíte se jen na všechny skvělé věci, které jste sami dokázali, na úspěchy, ale i výzvy, které před sebou máte, otevřete tím dveře něčemu vyjímečnému, o čem se vám ani nesnilo. Věřte mi, já jsem chodící důkaz. Ale že mi to trvalo!

 

A moje poslední rada je nad slunce jasná (teda určitě nám, zralejším a životem otřískanějším 😉 ):

NEMUSÍTE MÍT TISÍC KAMARÁDŮ NA FACEBOOKU, DŮLEŽITĚJŠÍ JE PÁR REÁLNÝCH PŘÁTEL!

Tenhle případ se mě naštěstí už netýká (jak říkám, to přijde s věkem), ale o generaci mladší lidé ještě pořád porovnávají úspěch a svou vlastní hodnotu počtem virtuálních “přátel” na sociálních kanálech. Jak trefně říká Yemi: “Mileniálové komunikují jen s těmi, kteří nejsou nikde poblíž.” Opečovávejte svá reálná přátelství, hýčkejte si lidi, kterým můžete zavolat třeba o půlnoci, když vás něco trápí. Ti se v životě opravdu počítají, ne počet “followers”.

 

Jestli se vás nic z výše uvedeného netýká, máte můj upřímný obdiv a gratulaci. Ale jestli jste se někde přece jen našli, věřte, že v tom nejste sami. A jestli máte nějaký svůj osvědčený trik, podělte se!

 

A pamatujte si: SEBEVĚDOMÍ JE NEJLEPŠÍ OUTFIT! Tak ať jsme odteď nejlíp oblečení široko daleko ;-).

Xo, Vaše

 

 

15 Comments

  1. Jana
    March 12, 2018 / 9:55 pm

    Alenko, tenhle článek mě nabil optimismem, líbí moc číst tvoje názory na svět, více takových článků. Pěkný večer :)))

  2. Alissa
    March 12, 2018 / 10:40 pm

    Amen dve posledni vety jsou jedinecne dekuji za clanek

  3. Pavlína
    March 13, 2018 / 1:12 am

    Tenhle článek jsem přesně potřebovala dneska číst, děkuju.

  4. March 13, 2018 / 7:11 am

    Ahoj Alenko,
    Děkuji za super článek, i já se v něm našla. Je pravda, že v dnešní ” moderní době” všichni hrají na to, co kdo a jak žije na sociálních sítí. I já sem tim jednu dobu žila, ale co jsem těhotná tak si uvědomuji, že je to jen lesk a bída, jak já říkám “navoněná bída”. Všichni řeší jen to jak mít dokonalou postavu, jak vyfotí nejlepší selfie, ukázat kde a jak prožili dovolenou a podobné ” rádoby luxusní věci”. Neříkám, bylo by krásné po porodu hned shodit všechna nabrana kila, mít peněžní obnos takový, kdy nemusíš přemýšlet zda můžeš koupit to či ono a podobně krásně věci. Ale pak když se nad tím člověk zamyslí, tak si řekne ( aspoň tedy já) nebylo by to moc jednoduchý?? Myslim si, že mě naučil sám život, od malička nás rodiče vedli k samostatnosti, učili nás, že první je důležité zaplatit střechu nad hlavou a pak se můžeš veselit z toho co zbyde. Po náhlém úmrtí mé mámy, jsem dostala školu druhou a to vzít domácnosti do svých rukou defakto místo ní… Hozena do vody a plav…. Teď už mám svůj život, svoji domácnost a není to vždy jednoduché po všech stránkách, ale jsem pyšná na to, že i z toho malá co máme umím uvařit, zaplatit složenky a nakoupit vše pro mimi jsme stále šťastná po boku svého úžasného chlapa, sw kterým tahneme za jeden provaz a neztracime optimismus.
    Proto děkuji za úžasný článek a budu doufat, že jednou až se vše opět zaběhne si budu moct říct : ” i s tím málem si to dokázala “. Krásný den všem a hlavně tobě. S láskou Hanka

  5. Natalie
    March 13, 2018 / 8:24 am

    Jojo, a ja jsem furt premyslela, co za dárek si nadelim k Valentynu a pak jsem deaktivovala fb. Zacileny ucet delany za nejakym ucelem je OK, ale ty blafy na soukromych uctech, to uz neslo.

    Btw, nebyla jsi vcera Alenko ve fashion arene? Porad jsem zkoumala jestli jsi to ty a jako mohla jsem se zeptat, ze? Ale zastavilo me to, co nas Evropany lisi od Americanu – neobtezujeme hvezdy na chodníku 😉

    • Alen
      March 13, 2018 / 8:30 am

      Naty, byla!!! A proč jsi nepřišla?!?! Mimochodem, cos tam dělala, takovou dálku?:-) A dneska tam budu zase, takže jestli nás tam někde uvidíš, neodpustím ti, když nepřijdeš a neuděláš ahoooooooj 🙂

      • Natalie
        March 13, 2018 / 12:25 pm

        No ja ted vlastne odtud nejsem až tak daleko, a tak mam obcas tendenci tam v poledni prestavce prosmejcit obchody, jak je tam přes den klidek 😀 dneska jen projizdim kolem, ale priste uz dle instrukci 🙂

  6. Jana Pury
    March 13, 2018 / 8:24 am

    Alenko ….
    Zrovna u Tebe by člověk jen těžko hádal (a snad i věřil), že bojuješ s něčím takovým, jako je nízké sebevědomí. Na druhou stranu, jsi taky jen člověk s mozkem, srdcem, duší, emocemi…jako my všichni. A díky věku a zkušenostem vím, že každý má ve svém JÁ ukryto něco, co mu na zdravém sebevědomí ubírá, což se právě projevuje např. nejistotou, že to, co právě dělá, dělá správně. Paradoxní je, že čím inteligentnější a schopnější člověk, tak častěji tímto trpí. Asi je to dáno i pokorou k ostatním, k tomu, že si uvědomí, co všechno o světě ještě neví atd. Ty jsi dokázala neskutečné věci – profesně i osobně, pozoruji Tě, čtu mezi řádky….a věř, chápu a rozumím Ti.
    Myslím si ale, že tento boj by neměl nikdy končit. Že jakmile přestaneme bojovat se svým sebevědomím a pokorou, usneme na vavřínech a stanou se z nás bezohlední namachrovaní sobci. Nějaké zdravé pochybnosti o sobě samých bychom měli mít stále, protože jen to nas nutí něco na sobě zlepšovat.
    A jestli Tě to potěší nebo pobaví….víš, co mě dnes čeká…od 4 z toho nespím, mám pocit, že do rádia vezu samou hrůzu a té hrůzy je tolik, že se mi urvala kolejnice u narvanyho kufru, což je vyloženě neestetické, tudíž mi to na dokonalosti rozhodně nepridava a půlky mám tremou sevreny tak, že bych mohla vlašáky louskat…a moje sebevědomí se nachází ve stejných místech.. ;)))
    Mám Tě ráda, drž se!! ;-*

  7. Bára
    March 13, 2018 / 8:57 am

    Jaj Alenko, jak já mám ráda od tebe články tohoto typu 🙂 Mám jeden takový příběh…, sledovala jsem jednu blogerku, která byla na plastice prsou. Nedalo mi to a slušně jsem jí fotku komentovala, že to neměla za potřebí (tý holce bylo cca 20 cet a nechala si našít melouny jako pro pornostar) a ona mě sjela takovým způsobem, že koukala na můj profil, že bych měla jít na plastiku sama apod., no rozhodila mě dost 🙂 takže jsem ji smazala, stejně tak ostatní slepice podobného typu, co jsem sledovala spíš pro zábavu. A uvědomila jsem si, že i když jsem podvědomě věděla, že jsou to spíš chuděry žijící povrchní život, i tak jsem z nich často měla dojem, že ten můj real life za nic nestojí 🙂

    • Alen
      March 13, 2018 / 10:15 am

      Baru, přesně tak! Tenhle “obrázkový” život je tak vachrlatý, že pak i úplná ptákovina dokáže rozhodit, jako kdyby šlo o život.

  8. Marcela Čierna
    March 13, 2018 / 10:54 am

    Bože Alčo, uz som ti niekedy povedala, ako ta zboznujem????!!! 🙂 😀 jasne, ze som sa v clanku nasla, myslim, ze to zazil kazdy.
    Ty mas neskutocnu silu v tom, ze nam svoj zivot nadelis tak od podlahy a na rovinu. A preto nas tu mas. Lebo povacsine (cest vynimkam) su tie nase CZ a SK blogy fakt o niecom, len nie take “surove” a s uzasnou davkou humoru, aky mas len ty. 🙂 no a preto ti zblajzneme vsetko aj s navijakem. 😀
    No a vlastne som len chcela napisat, ze kedy do prčic to ideme spolu na tu kavu???? 🙂 😀 :-*

  9. Jana
    March 13, 2018 / 7:26 pm

    Alenko, to bylo tak krásně od srdce napsané. No a pro mě včera, dnes i zítra aktuální ☺ Děkuji ti za tento článek a pokusím se na sobě zapracovat, nebýt na sebe tak přísná. Alenko patří ti mé veliké dík za tento blog, za to co pro nás děláš, protože díky tvé inspiraci se naše sebevědomí uzdravuje

  10. Taťána
    March 13, 2018 / 7:41 pm

    Alenko, zajímavý článek, dobré rady. Souhlasím a zamyslela jsem se … Myslím, že čím jsem starší, daří se mi být sebevědomější a mám se více ráda a nemám kamarádky. Nikdy jsem neměla kamarádky. Kamarádila jsem se jen s kluky. Od 16. let dodnes (54) mám vedle sebe chlapa – pochopitelně to párkrát nedopadlo (dvě svatby). Takže můj recept = muž, láska..

  11. Aleš T.
    March 14, 2018 / 6:02 pm

    Článek jsem četl asi 3x.
    Asi už vím, proč nevím, co k tomuto článku napsat. Asi proto, že jsem muž. Obecně, muži tyto věci moc neřeší…
    Když si potřebuji dodat sebevědomí, představím si třeba někoho, komu nebyl osud nakloněn. Tím se najednou stane můj problém banalitou.

    • Taťána
      March 14, 2018 / 6:37 pm

      Aleši souhlasím, a děláte dobře, že neřešíte… Miluji chlapy! :-))

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *