WHY I DON’T WANT TO HAVE KIDS/ PROČ JSEM SE ROZHODLA NEMÍT DĚTI

Krásný den, moji milí. Ačkoli tento článek by měl opět začínat spíš “moje milé”. O tomhle tématu už jsem chtěla psát dávno. Respektive, VY jste chtěli, abych o tom napsala. A vzhledem k baby pink barvě outfitu a cukrové vatě mi to přišlo jako dostatečně bizarní spojení pro článek o tom, proč jsem DB = dobrovolně bezdětná (ano, tohle je prý oficiální sociologický termín 🙂 ).

 

Nebudu vám tady vysvětlovat každý jednotlivý důvod (je jich moc), ani ze sebe dělat hrdinku/popřípadě chudinku. Tenhle článek píšu proto, že tlak okolního světa je tak obrovský, že některým z vás by mohl ukázat cestu, otevřít oči nebo je utvrdit v tom, že vaše vnitřní pocity nejsou nic zvrhlého. A taky proto, že jsem od vás už dostala tolik vzkazů plných nejistoty a otázek, že jsem přesvědčená, že mluvit o takových věcech nahlas je jen dobře!

 

1. VÁŠ ŽIVOT JE JEN VÁŠ

Jak jsem už řekla, tlak okolního světa je v poslední době enormní. Kolikrát už jste slyšely otázky typu: “Kdy se budete brát?”, “Kdy založíte rodinu?”, “Víš, že nikdo nemládne, už máš nejvyšší čas…”. Ve dvaceti vám to přijde úsměvné, ve třiceti vám to začne lézt na nervy a ve čtyřiceti už si připadáte jako v blázinci (jen netušíte, kdo je zřízenec a kdo diagnostikovaný). Když budete chvíli rolovat svým facebookovým nebo instagramovým profilem, každý druhý post ohlašuje zásnuby, svatbu nebo těhotenství, odhaluje pohlaví nenarozeného dítěte… Jasně, jsou to vaši přátelé, takže se radujete s nimi. Ale proto, že to je JEJICH CESTA, kterou si ONI vybrali. VY si můžete vybrat cestu úplně JINOU. Tohle není soutěž, není tady vítězů, není rozhřešení, která cesta je dobrá a která špatná. Prostě každá je jiná.

 

A díkybohu žijeme v 21. století a máme právo volby v tom, jak naložíme se svým životem a svým tělem. Máme právo rozhodnout se, co pro nás znamená štěstí a životní naplnění. Jestli je to pro někoho dítě, super. Jestli je to pro někoho JENOM dítě, tak to je hodně smutné. Ale o tom někdy jindy, to bychom odbíhaly od tématu.

 

2. JAK TO ŘÍCT NAHLAS?

Povím vám na rovinu, pro mě tohle rozhodnutí a všechno co s ním souviselo, bylo extrémně snadné díky mým úžasným rodičům. Nikdy mě k ničemu nenutili, vždycky mě nechali se rozhodnout ve všem svobodně. Když jsem se jich nedávno ptali, jestli jim to není líto, že si nemůžou hrát s vnoučetem, můj zlatý tatínek prohlásil rezolutně: “NE! Já chci svatej klid.” 🙂 Maminka prohlásila něco v tom smyslu, že má jen jedny nervy 😀 . A oba svorně dodali, že i tohle je jen moje rozhodnutí, za které si ponesu následky (ať v dobrém nebo špatném) jen já sama a oni nemají nejmenší právo mi do toho mluvit.

 

A opět se vracím k tomu nejdůležitějšímu – NIKDO (ani vaši milovaní rodiče) nemá právo vás nutit do něčeho, co samy ještě necítíte nebo vůbec nechcete. Buď k tomu dozraje čas a když ne, je to závažné rozhodnutí, které jste učinily jen vy samy, ze své svobodné vůle. Možná riskujete to, že vám to v budoucnu bude líto a už nebude cesty zpět. Ale možná se vám díky tomu otevřou v životě možnosti, o kterých by se vám jako matce ani nesnilo.

 

Jestli tedy vaši rodiče, příbuzní nebo blízcí nejsou zrovna hlavičky otevřené, pořád si/jim opakujte, že tohle je jen vaše rozhodnutí. Jde o další lidskou bytost, ne o nákup nového auta! Samozřejmě máte vůči svým rodičům morální povinnost jim vrátit veškerou lásku a starostlivost, kterou dali oni vám. Ale rozhodně nemáte žádnou povinnost povít jim vnouče 😉 .

 

3. A PROČ JSEM TEDA “DB”?

Jak jsem psala na začátku – otázky typu “Kdy už budeš mít dítě?” dokážou strašně lézt na nervy. I mě – a to jsem se pro bezdětnost opravdu dobrovolně rozhodla. Neumím si představit, jak stresující a vyčerpávající to musí být pro ty z vás, které neměly to štěstí a jejich bezdětnost není dobrovolná!!! Ať už patříte do první nebo druhé kategorie, radím vám, řekněte pravdu. Rychle, bez nějakých kudrlinek a jděte od toho. Ty soucitné pohledy ostatních zachvíli přejdou a aspoň už to s nimi nebudete muset znovu řešit.

Já odpovídám tak, že jsem děti nikdy nechtěla. Tečka. Většinou se tedy dočkám odpovědi “Aaaaa, ty ses rozhodla obětovat dítě kvůli kariéře.” To mě pokaždé rozesměje. Na kariéru kašlu a žádnou oběť jsem neučinila. Jen jsem prostě chtěla žít život podle sebe. A ruku na srdce, to minimálně prvních 15 let s dítětem opravdu nejde. Pro někoho to znamená, že mi nalepí nálepku “povrchní a sebestředná”. A zase se dostáváme na začátek článku – není “správná/špatná” cesta, je jen VAŠE cesta. A nejdůležitější je, abyste byli dobrým a šťastným člověkem. Jestli s dětma nebo bez, na tom už zas tolik nesejde ;-).

 

Chápu, že tohle je hodně intimní téma, ale když k němu budete chtít cokoli napsat ať už pro mě nebo pro ostatní čtenářky, budu moc ráda. Mějte nádherný den a brzy zase “na počtenou”.

Xo, Vaše

 

Lněný oblek – ZARA

Tričko s nápisem – LINDEX

Kabelka a boty – GUCCI

 

 

P.S.: A ještě z módního soudku, když už jsem ta módní blogerka 🙂  Tyhle fotky jsou z akce mojí zlaté Janičky (@lovefashionjanina), která má obchůdek specializovaný na šaty! A dala mi pro vás 10 % SLEVU!!! Buď přímo v obchodě JANE BOND SPECIAL (Francouzská 7, Praha 2, na rohu) nebo i při nákupu přes jejich FB. Stačí říct nebo napsat kód SKOLASTYLU10. Platí do 30. června 2018, tak to neprošvihněte, když už nastala ta svatební sezóna 😉

 

 

33 Comments

  1. Barbora
    May 29, 2018 / 7:02 pm

    Skvěle řečeno!!

  2. Moudřejší
    May 29, 2018 / 7:09 pm

    Tak tenhle článek mi sedl jako prdel do gatí 😀 Ne vážně, úplně jsem se v tom našla, až mi doopravdy ukápla slza. Děti bych si sice časem přála, ale ustát ten tlak okolí, které vás pořád někam do něčeho tlačí,je občas dost těžký. Mně ještě docela dlouho nebude ani třicet, jsem spousty let v jednom a tom samém spokojeném vztahu a kdyby mi někdo dal desetikorunu za každou otázku v duchu “Tak co svatba?” “Jaktože tě ještě po tolika letech nepožádal?” “Nechtěla bys mít už dítě? Plodnost ke třicítce už klesá, víš, že s tím nemůžeš otálet donekonečna..” tak bych už byla asi milionář. Každou mou odpověď ve stylu, že to uděláme až budeme připraveni pak doprovází pohledy ” No, jo chudák, ta se ale načeká..” nebo “Kecá, beztak by to taky chtěla..” Stálo mě to hodně slz a málem i ten super vztah, protože jsem sama sebou znejistila a začala dělat ve velkém tlaky na partnera. Bohužel ty ale nevycházely ze mě, ale z okolí, jak jsem už z toho byla zlbnutá… Rozhodla jsem se teda, že se na to vys..vykašlu a že už tyhle rýpance nebudu poslouchat a budu si žít po svém. Přišla jsem díky tomu o nějaké přátele…ale pár nových zase našla 🙂 Holky, nedejte se, dělejte si se svým životem co chcete a neposlouchejte, co vám vmlouvají ostatní!

    • Market
      May 30, 2018 / 8:13 pm

      Znám to, moc dobre…. klidně si počkejte, mne to trvalo do 39let…. tehot. V naprosté pohode, otěhotnění ihned!!! Vše ma svůj čas… ano jsem stará matka a jsem za to rada, mam super partnera a super dítě… užívám si to…. mladí jsem si dokonale užila bez dítěte!!! Ted už nic nepotreb dohánět !!!!!

  3. Eva
    May 29, 2018 / 7:19 pm

    Alenko, chápu a plně respektuji Vaše rozhodnutí. A co když se objeví pan božský a bude chtít s Vámi dítě.

    • Alen
      May 29, 2018 / 7:42 pm

      To už se stalo několikrát. Ale dítě je opravdu především rozhodnutí ženy. A já se tím svým netajím, říkám ho narovinu každému svému partnerovi.

    • Vanda
      May 31, 2018 / 9:59 am

      A to je právě to špatně. Nejsme inkubátor. Zrovna tak je špatně, když to chce ( a většinou i udělá ) žena. Chce s ním dítě, tak si to zařídí a chlapa pak vydírá. Dítě musí být chtěné na všech frontách, taky bychom měly vědět, co budeme dělat v případě krize, neúspěchu, nemoci.

  4. Nina
    May 29, 2018 / 7:31 pm

    Je to presne jak rikas a ver,ze vim presne jak se citis.ja mam syna,vzdy jsem chtela jen jedno dite.uz je mu skoro 7 a byt je to uzasnak,hodny kluk a partak,touha po druhem me nikdy neprepadla.uz je velky,uzivame si sebe jako rodina a uz mame s manzelem cas i na sebe.no ale proc to pisu,byt je mi skoro 36,porad se me vsichni ptaji,kdy bude druhe.a nikdo nechape proc nebude.vsichni preci musi mit alespon dve deti…nemusi.nemusi mit ani jedno.nekomu to ale holt nevysvetlis. Jsi uzasna tak jak jsi a pokud jsi stastna,je to jak ma byt.
    No tak jsem se vykecala…..a btw miluju tvoje outfity a styl.jsi mi nekonecnou inspiraci.

    • Maruška
      May 30, 2018 / 9:30 am

      Tak v tomhle s Vámi uplne souhlasim. Já s manželem jsme taky rozhodnuti, že chceme jen jedno dite. Víme to už od začátku vztahu a neresime to. Okolí si klepe na čelo, že to tomu chudakovi nemůžeme udělat. A ja rikam, jaky chudák? Jsem ja chudák, že jsem nezdedila milion dolarů a nenarodila se do zlaté kolébky? Jak mi muže chybět něco, co jsem nikdy neměla? Myslím, že i jedináček může byt maximálně šťastný. Rodinu Máme i tak velkou. A navíc zcela bez okolků přiznávám, že jsem pohodlný sobec, co má rád své pohodlí a určitý standard. A věřim a vidim okolo sebe, že ne vzdy je to sranda uživit více deti, které v dnešní době mají nároky, o kterých nám se ani nesnilo. Abych to nějak zakončila… O miminko jsme se snažili více než dva roky. O jedno jsme přišli. Ted se zdá, že za tři týdny už se kriklouna dočkáme. A nejbližší rodina pochopila, že naše rozhodnuti se ani s touto zkušenosti neměni. Protoze při tom strachu, jestli vůbec to půjde jim došlo, hlavně nějake a zdravé. Prostě alespoň jedno. Takže naprosto chápu životní postoj, že někdo proste deti ke štěstí nepotřebuje. Sama jsem se tim zaobirala, že bych to bez deti zvládla.
      Takže hodně štěstí do VAŠEHO života. :-*

      • Adriána
        May 30, 2018 / 1:50 pm

        Maruška a Nina, som jedináčik, a ja za to mojim rodičom ďakujem. Nech to znie akokoľvek sebecky, teší ma, že sa nerozhodli mať druhé dieťa.
        Mám úžasnú sesternicu, ktorá mi je ako sestra, mnohých skvelých priateľov, skvelú švagrinú. Žijem bez súrodenca, nikdy mi nechýbal, ale za to ma takáto situácia naučila podľa mňa zásadnú vec – vedieť si vychutnať čas osamote, naučiť sa postarať sama o seba. A nie som teda žiadny rozmaznaný jedináčik, ako si mnohí myslia. Práve naopak, moji rodičia si dali záležať na tom, aby som nič nedostala len tak. Prajem Vám, aby tých rečí bolo čo najmenej.

      • Anna
        June 9, 2018 / 12:45 pm

        No přesně! Taky druhé dítě nechci. A poslouchat ty trapný otázky a vymlouvání. Mě prostě jedno stačí. Ale nedělám si hlavu z ostatních. Jen ty otázky jsou otravný a trapný.

    • Markéta
      May 30, 2018 / 7:53 pm

      To jste mě pobavila teda Takže svatba a dítě evidentně nestačí, pak ještě lidi chtějí po vás druhé Ale přitom vám ho nevychovají a v noci k němu nevstavaji, ale hubu plnou keců, to mají… popravdě někdy přemýšlím nad tím, co si to lidi vůbec dovolují furt řešit cizí životy.

  5. Ivana
    May 29, 2018 / 7:32 pm

    Vyborne napsano. At si kazdy zije podle sveho.

    Taky nechci deti. Ale ty prekvapene/sokovane pohledy okoli. Jakmile nezapadate do skatulky, spousta lidi ma problem to pobrat. A ve finale je fuk, zda vybocujete bezdetnosti, oblecenim nebo velkym nosem. Proste vybocujete, a to lidi moc nedavaji.
    Casto se setkavam s reakci: ty jsi sobec!
    WTF?‍♀️ Ja a sobec? Vuci komu? Vuci tem, co si poridili dite a ted mi tise zavidi volny cas, vic penez, ktere muzu investovat jen do sebe, vyrazne min stresu, starosti atd?
    Mam kolegyni, co ma dite, jedno. Rozumove k tomu dospela. Syna miluje, ale dalsi by si neporidila ani za zlate prase. A kdyz mela srovnat zivot pred ditem a s nim. Odpoved byla jasna. Zivot pred byl lepsi, pohodovejsi, jednodussi.
    Driv jsem vzdycky mlzila, kdyz se nekdo ptal: nemam manzela, nenasla jsem vhodneho tatinka, … Ted na to prdim, na plno reknu, ze dite nechci a co si mysli okoli je mi fuk. Kdo je normalni, ten to pochopi, a kdo neni, nestoji za dalsi rozhovor.

    Takze pokud to citi nekdo stejne, stujte si za svym a nenechte se ovlivnovat okolim.

  6. Mája
    May 29, 2018 / 9:00 pm

    Ahojky všem,
    i já přispěji se svou troškou do mlýna jakožto matka brzy třetího dítěte
    Taky jsem si musela vyslechnout kecy (ale vážně jsou to blbý kecy) KDY UŽ S MANŽELEM BUDEME MÍT MIMI. Jako víte co? Strašlivě mne to štvalo!!! My se po 3 měsících známosti dohodli, že stane se stane.. Nestane se nestane.. Do roka jsme se vzali a pak to začalo… Celá fakt celá rodina z obou stran… KDY UŽ? Doprčič mně to bylo jedno že to není hned po svatbě. Ni a co… ⁉️ Dítě jsem chtěla to ano, ale prostě NĚKDY… A hold z toho byly 3 roky. Jenže ty blbý kecy všech z rodiny byly taaak ubijejici. Vždycky jsem říkala AZ TO BUDE TAK TO BUDE. Ale ty deprese že jsem asi neplodná, a oni mi ještě více tímhle nakládali.
    Až jsem v hlavě prijmula fajt, že hold budu bezdětná, přestala vnímat tyhle otázky a pořídila si jako náhradu dítěte fenku, OTĚHOTNĚLA JSEM. Do tří měsíců po prvním porodu jsem čekala druhého syna. To bylo ještě v očích rodiny okay….
    Pak jsme čekali třetí dítě, přišla jsem o to… Truchlila jsem, ale nikdo kromě manžela mne nepodržel. Ani moje máma.
    A víte co? Naopak říkali “ještě že tak” a 3 už jsou moc…
    Tohle mne zlomilo… Nabouralo to můj vztah k mámě. Takže teď jsem jim to řekla až ve 4.mesici abych nemusela poslouchat ty kecy… Myslím si, že jim to došlo. Je to naše věc. Tenhle můj brzy třetí syn mne taky překvapil, a ve výsledku jsou všichni 3 neplánovaní. NO A CO prostě kašlat na lidi okolo. Je to život každé z nás a my samy si ho děláme podle svých představ. A VŠECHNY SI TO SVOJE VYBOJUJEME DRŽTE SE VŠECHNY AŤ UŽ JSTE SE ROZHODLY PRO JAKOUKOLI CESTU. Nic není málo a nic není moc když je to podle Vašich představ

    • Veronika H.
      May 30, 2018 / 8:07 am

      Máte můj obdiv. U mě to bylo podobně. Po svatbě pořád blbé dotazy, kdy konečně bude miminko….manžel to nějak neřešil. Pak jsme začali zkoušet a nakonec zjistili, že děti asi přírodní cestou nebudou. Zkusila jsem IVF a ve 2 měsících, kdy se zjistila nulová srdeční činnost u miminka. Od té doby uplynuly skoro dva roky, mně bude v srpnu 42 let a pomalu se smiřuji s bezdětností….proto mi tento článek zvedl náladu a už zhruba půl roku si říkám, že ta bezdětnost přece není neštěstí…..

      • Lenka
        May 30, 2018 / 8:51 am

        Jak článek, tak i tento komentář je perfektní a i mě dodaly sílu. Já jsem také bezdětná, nedobrovolně. Už 4 roky. A neustálý stupidní bezohledný tlak okolí – Chceš dítě? Kdy chceš jako rodit, už nejsi zas tak mladá! A už na něm pracujete? Tohle nechcete slyšet ve chvíli, kdy vám nevyšlo umělé olodnění, nebo když jste právě potratily. A tak jsem se rozhodla na trápení a dotazy vykašlat, žít krásný život jako ŽENA a taky jít s pravdou ven. Dřív jsem odpovídala, že na dítě je brzy, později že dítě jednou chceme a teď už rovnou říkám, že “Dítě si moc přejeme. Prozatím jsme neměli štěstí. Ale až se nám to podaří, budeme moc rádi.” Moc se mi ulevilo, když jsem lidem řekla, jak to cítím a jak to je. Proto souhlasím, nebojte se říkat jak to je a stát si zasvým, i když dítě nechcete. Je to vaše věc, váš život.
        Já si jen stále kladu otázku, že to není lidem hloupé, takhle se neslušně ptát. Je tak moc osobní téma…

  7. Bára
    May 30, 2018 / 8:22 am

    Milá Alenko, když vyšel ten rozhovor v Blesku a četla jsem si pod ním komenty, byla jsem smutná, co se z nás ,,DB” dělá za hyeny, neženy a já nevím, co ještě. Jak výše zmiňuješ, dítě je rozhodnutím ženy…, žena bude ta těhotná, žena bude rodit, žena bude muset napnout veškerou péči a o to dítě se postarat (proboha a teď nechci zlehčovat roli otce) a pokud se z jakéhokoliv důvodu rozhodne, že to nechce, je to jen a jen čistě její věc. A ty kecy, že je to sobecké nemít dítě…, bože a vůči komu? Já si myslím, že je naopak sobecké si dítě pořídit jen kvůli tlaku společnosti a nedat mu všechno to, co mu milující máma, která dítě chtěla může dát.

    • Vanda
      May 30, 2018 / 9:13 am

      Obávám se, že takto může argumentovat člověk, který umí právě jen rodit děti. Ničím jiným se pochlubit nemohou. Mně osobně se teda nijak nedotýká, že Alenka nechce mít děti, tak proč bych to vůbec komentovala. ” Joooo, já trpěla, já rodila a oni pak v novinách oslavují nějakou růžovou bezdětnou??? To já jsem ta správná žena, jak se sluší a patří – žádná fiflena ” Kéž bychom měly odvahu odpovídat ” Já nemám děti a ty jsi nezdvořilá “

      • Petra
        May 30, 2018 / 2:15 pm

        Naprosto souhlasím, říkat já nemám děti a ty jsi nezdvořilá! A co teprve, když někomu řeknete , že se o tom nechcete bavit a dotyčný přijde za měsíc a znovu se zeptá….lidská blbost a netakt jsou nekonečné…

    • Veronika H.
      May 30, 2018 / 9:35 am

      Jo, taky mě to fascinuje, jak je každý chytrý jak rádio, ať si když tak cintají pentli nad těmi, co své už narozené dítě třeba zabijí nebo pohodí do popelnice…když mají plná ústa řečí, jak je mít dítě největší štěstí atd…

      • Vanda
        May 30, 2018 / 10:44 am

        PŘESNĚ – zrovna teď někdo na FB Alence předhodil, že ” náhoda chtěla a to dítě naplnilo mou duši ” Taky jsem se musela zeptat, co ty ženské, kterým náhoda duši nenaplnila a dítě utopily ve vaně? Takže zas díra do hlavy : Kdyby to přece jen zkusila, viděla bys, jaká je to slast 😀
        A mmch, třeba ti kluci, co u nás zapálili z nudy kostel ze 16 století – ti tedy museli tu matčinu duši naplnit. Ta na to do smrti nezapomene 😀

        • Bára
          May 30, 2018 / 2:15 pm

          No právě…, ale já mám problém zkusit novou barvu na hlavě a když nejsem spoko, tak jsem dlouho nešťastná…, asi stupidní příklad, ale když je člověk s takovou banalitou jako špatný háro nespokojenej, co pak s tím, když si to dítě pořídíš a najednou zjistíš, že ti duši nenaplňuje? :-))) Každý to tak prostě necítí a tak nechápu, proč to všichni tak řeší. Psa si pořídí taky někdo, kdo je miluje a ne jen proto, že zapadá do modelu ideální rodinky…, obvykle tedy (ale to už je zase jiné téma).

  8. Denisa
    May 30, 2018 / 8:54 am

    Najviac sa mi páči, ako tí, ktorí rozhodnutie nemať dieťa nazývajú sebeckosťou, argumentujú ´´a kto sa o teba bude starať, keď budeš stará a sama´´ – to vôbec nie je sebecké totiž 😀
    Smutné, koľko ľudí súdi a necitlivo sa vypytujú, je to predsa každého osobná vec a ty si skvelá, že o tom otvorene hovoríš a dodávaš odvahu ostatným ženám si povedať, že prdím na nich 🙂

  9. Vanda
    May 30, 2018 / 9:05 am

    My, staré páky, jsme to měly jednodušší. Antikoncepce se dávala až matkám se 2 dětmi 😀 takže chcačky nechcačky jsme je měly a pak už jsme si je většinou nechaly, že 😀
    Myslela jsem, že dnes se tohle už neřeší, ale asi jen nejsem v obraze. Co ale vnímám já, jaký je to průser. když nejste BABIČKA. Myslím povahově. Když nervete rodičům potomstvo, nezavařujete po nocích kompoty pro vnoučata, nehroutíte se pokaždé, když jde dítě k holiči 😀
    Ve skutečnosti to je zařízené tak, že jsou ženy kvočny a ženy nematky. Kvočna klidně bude rodit každý rok, nematka bude rozbíjet atomy. Jen ti ostatní se zase budou pokoušet poručit větru, dešti 😀 Jediný argument je kontinuita důchodového zabezpečení, ale když máme na všechny ty sociální dávky, o jejichž potřebu se nám postaraly hyperproduktivní matky, pár nematek na stará kolena uživíme taky 😀

  10. Natalie
    May 30, 2018 / 10:03 am

    Hezky napsáno Alen, je to tak. Mám to stejně a vždy jsem si říkala když se to změní, přece vždy můžu dítě adoptovat ne? Jako otázky okolí me už nerozciluji, ale jsem celkem v šoku z toho, ze mnoho lidi má za to, ze vztah je o reprodukci, což je pro me v roce 2018 neuvěřitelný názor.

  11. Nikola
    May 30, 2018 / 11:24 am

    Zrovna vcera jsem toto tema resila na fb v ramci prispevku jednoho meho kamarada a strhla se tam teda neuveritelna diskuze. Ja mam na to pouze jednu vetu. Kdo deti nechce, at je nema. Opravdu. A to ja dite mam, jen tak pro uplnost. Takovy ten nazor, ze na stary kolena zustanete samy uz je fakt prezitek. Ja mam okolo sebe jak hodne kamaradek, ktere deti maji, tak i hodne, ktere je nemaji a nechteji (z ruznych duvodu). Je to opravdu kazdeho vec a myslim, ze ta skupina “nematek” se bude postupem casu zvetsovat. Trochu mi to prijde jako s tetovanim. Mam potetovano cca 40% tela a take neustale slysim – co budes delat az budes stara? No, az budem stary, tak budeme stary a nebudeme jediny bez ditete, s tetovanim apod. Takze, at si fakt kazdy zije podle sveho, ale hlavne at je spokojeny.

  12. Katka M.
    May 30, 2018 / 11:38 am

    Super článek. Kamarádka řeší ještě další perličku s naší od(/po)suzující společností, která by snad měla býti měrou ve smyslu bez dětí nežiješ, aneb kolik dětí máš, tolikrát jsi člověkem. Jako 36letá žijící v zahraničí se po pěti letech rozešla s přítelem, prostě to nikam nevedlo, přijela na návštěvu do Čech a už to jelo… “Jak to nikam nevedlo? Kolik ti je? Jako se s ním rozejdeš bez toho, aniž bys měla dítě? Co teď chceš dělat, vždyť kolik ti je? Jsi normální?”. S podivem pak vznesla otázku, zda-li je tedy více společensky přijatelnější varianta otěhotnět jen proto, že její produktivní věk pomalu ubýhá poslední štafetu, a po letech pak skončit jako svobodná matka bez prostředků s prosíkem nastěhovat se k mamince do 3+1…

  13. Marie K.
    May 30, 2018 / 4:06 pm

    Alenko souhlasím. Já se zase ve svém okolí setkávám s tím, že mám zvláštní vztah se svým partnerem, že zkrátka žijeme “divně”. A to tak “divně”, že nám to funguje 15 let bez svatby a bez dětí. My to neřešíme, budˇ to přijde nebo ne. Tuhle na alergologii se mně paní doktorka zeptala kolik mi je let….jen proto aby mi řekla, že ženy v určitém věku už přemýšlejí o dětech. Změnila jsem doktora a je mi fajn. Copak nemít děti znamená automaticky konec našeho života?

  14. Taťána
    May 30, 2018 / 8:48 pm

    Děláš Alenko dobře. Chválím Tě, já to nedokázala. Vdala jsem se, protože se to ode mě čekalo-rodiče mě tak směrovali. Prvního syna jsem porodila ve 27, druhého (už jsem byla objednaná na potrat, ale nechala jsem se ukecat) za dva roky. A rozvedla jsem se. To se ode mě nečekalo, stala jsem se černou ovcí rodiny. Kluky jsem ale sama vychovala skvěle, protože nebudu babičkou! Chci svatej klid! 🙂 Máš úžasné rodiče!
    Škoda, že mému mladšímu synovi je jen 26, hned bych Ti ho dohodila. Žije v Londýně, žije svůj život……

    • Vanda
      May 31, 2018 / 10:03 am

      Táňo, vnoučata jsou fajn, dají se vrátit 😀 😀 Já mám dvě a vidím je každý rok 😀

  15. Klára
    May 31, 2018 / 6:37 pm

    Alenko, za tenhle článek moc děkuji…je mi 45 let a děti nemám a kromě krátkého období v 18 jsem je nechtěla…prostě nechtěla a to by stačilo, ale jenom mě a naštěstí i mé rodině…ale od okolí, přátel, kolegů a ostatních jsem slyšela tolik, údivu, kázání, rad a pod., že by se tím dala vydláždit cesta do Říma…díky za to, že to někdo chápe a ví, že můj život je jenom můj a pokud nikomu neubližuji, nemá nikdo právo ho soudit…takže se opakuji, ale děkuji za Tvůj blog a instagram, protože jsi úžasná… krásný večer Klára

  16. Jana
    May 31, 2018 / 7:31 pm

    Souhlasím se vším, co zde bylo napsáno a co ženy napsali předemnou. Článek mi dodal sílu. Pozitivní sílu a štěstí přeji všem :)))

  17. Anna
    June 1, 2018 / 9:13 pm

    Ja jen, ze se tady pretrasaji hlavne tlaky okoli, coz muze byt velice neprijemne, ale mnohem neprijemnejsi mi prijde, kdyz si clovek sam neni jisty, protoze proste nevi 😉 Nevi, zkusenost je holt neprenosna (takze co kdyz na tom mit dite preci jenom neco je?), ale kdyz ty cizi deti jsou povetsinou hnusny a otravny! (dobre tak u kamaradek aspon snesitelny, pac jsou to kamaradky a to “ono” je neco, co maj rady, tak se to da akceptovat, kdyz mam ja rada ji 😉
    Ovsem co kdyz se clovek rozmysli, ze by to dite treba i zkusil, ale uz bude pozde.. v prvnim manzelstvi me to ani nenapadlo, deti jsem nechtela, ovsem jak jsem se blizila urcitymu veku, znejistela jsem.. nemam rada, kdyz si nemuzu vybrat, co chci a co kdybych nakonec fakt chtela a ono to neslo a ja bych toho potom litovala? to byl muj jediny duvod, proc jsem do ditete vlastne sla ;)) tedy az v druhym manzelstvi…
    Jinak jsem rada, ze jsem se rozhodla pro a ac to zni velmi pateticky, je opravdu zazrak, ze ve vas vyroste novy zivot a je to pulka vas a pulka toho druheho.. deti jsou uzasna, zajimava stvoreni, je skvely pozorovat, jak se vyviji, provazet je.. jsem vdecna a stastna, ze tuhle zkusenost mam.. Jo, muzu porovnavat a – nemenila bych (a opravdu nechapu ty, ktere by menily, ani nikoho takoveho neznam, tak se mi nechce verit, ze nekdo takovy existuje, priznavam). Samozrejme zivot pred detmi byl uplne jiny, jednodussi.. to ale pro me vubec neznamena, ze lepsi.. a vsechny ty veci, o ktere ma clovek pocit, ze by mohl prijit, tak ty jen tak nezmizi, daji se provozovat/prozivat dal.. mimochodem nektere casem taky zevsedni (kdyz ma clovek dite v pozdejsim veku, ma uz neco odpracovano, odzito, nacestovano a kolik vecirku a partneru uz zazil ;))) a holt starne, vyviji se a meni (az ho prekvapi, co ho najednou zajima za “starobni” temata :D). Co je ale jine je odpovednost.. a te jsem se ja vzdycky bala.. proste po nejaky delsi cas clovek neni sam za sebe a to muze byt a castokrat opravdu je sakra tezky.

    Ten kdo si je jisty, ze deti nechce, tak ma vyhrano, neni co dal resit 😉 reci ostatnich se daji brat jako otravne bzuceni mouchy a kdyz clovek bude odpovidat tak, jak to fakt citi, tak jim vezme vitr z plachet 😉 jeste nezapomente, ze u vetsiny cizich lidi to je small talk, ono je to doopravdy ani nezajima, proste jen tak konverzuji (kdybyste byly tehotne, tak zas plkaj o pohlavi nebo jmenech ci porodech atp.) 😉 pravdou jim tim spis vyrazite dech..

  18. June 9, 2018 / 4:17 pm

    Hlasim se do klubu DB Nikdy jsem deti nechtela a moje rodina to nastesti respektuje a chape Alenko, je skvele, ze o tomhle tematu mluvis, vsichni se boji

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *