VELKÁ NAROZENINOVÁ GIVEAWAY: WORKSHOP BLOGOVÁNÍ

Krásný den, moji nejdražší! Než se pustíme do dalšího výherního článku, musím začít obrovským poděkováním vám všem, které tady mám!!!! Už několikrát jste mi ukázali (spíš teda ukázaly), že i přes monitor jsme si velice blízké. Že se dokážeme navzájem podporovat, sdílet svoje zkušenosti, obavy i úspěchy. Že si můžeme důvěřovat. Zní to možná pateticky, ale věřte mi, že tohle v blogerském světě není úplně běžné.

 

A vy jste mi v minulém článku opět dokázaly, že mám nejúžasnější čtenářky na světě! Tolik osudů, tolik ne úplně šťastných momentů, ale zároveň tolik odhodlání a síly, to už jsem strašně dlouho nezažila. Naprosto jste mi vyrazily dech a já vám ještě jednou z celého svého srdce děkuju za vaši odvahu se se mnou podělit o tak důvěrnou část svých životů!

 

Některé odpovědi na mou otázku “na co jste v životě hrdé”, mi nahrála na dnešní článek. Hodně z vás odpovídalo, že na to, že jste dokázaly odejít z práce, která vás neuspokojovala a začít znovu od nuly, ale v oboru, kde se vám líbí a naplňuje vás. Takže jsem se rozhodla, že další výhrou bude možnost takový krok udělat i pro někoho dalšího.

Protože co si budeme nalhávat, udělat ten obrovský krok do neznáma vyžaduje dostatečně pevné nervy nebo odhodlání (ideálně oboje). Vím, o čem mluvím – odešla jsem z velmi lukrativní pozice ve stabilním vydavatelství a založila Školu stylu, aniž bych tušila, co budu dělat další týden!

Stejným krokem do vzduchoprázdna bylo rozhodnutí začít blogovat, které jsem učinila přesně před rokem. Božínku, děti moje, já vám byla tak předpo….., že si to ani neumíte představit. Bála jsem se každého článku, každou fotku, kterou jsem udělala, jsem desetkrát předělávala. A co teprve, když došlo na focení mě samotné, to byl teprve horor (hlavně teda pro ty, co mě museli fotit 🙂 ). Pochybovala jsem o všem a nejvíc o svých schopnostech!

 

Ale v obou dvou případech jsem někde v hloubi duše cítila, že se blížím ke svému snu. Postupně jsem se naučila, že se nesmím nechat strachem a obavami z budoucnosti nechat paralyzovat. Že cesta ke svým snům je ta nejtěžší, ale nejkrásnější. Mimochodem, o tom, jak nenechat strach zvítězit, jsem psala už v tomhle článku.

 

Většina lidí mě odrazovala, nebo si rovnou klepala na čelo. Rodiče málem zešíleli strachy, že umřu hlady a skončím pod mostem. Ale já jsem beran, když se do něčeho (i do někoho 🙂 ) zamiluju, nevidím, neslyším a mlátím hlavou do zdi, dokud se zeď nerozsype. Důkazem je Škola stylu fungující už 10 let, stovky úspěšných absolventů, kteří si možná i díky mně, plní teď své sny. A vlastně i to, že teď čtete tenhle článek, je dostatečný důkaz, že když opravdu něco chcete, zaměříte na to veškerou svou energii a touhu, tak se sny splní. Jak to říkal William Ward: “Cokoli si umíte představit, toho můžete dosáhnout.”

 

A jsme u dnešní výhry: Tentokrát asi nebude úplně pro každou z vás, ale doufám, že se najde pár lidí, kterým by mohla udělat radost. Nebude to nic hmotného, žádná kosmetika ani oblečky, ale vzdělání. Jedné z vás věnuju

WORKSHOP BLOGOVÁNÍ JAKO BYZNYS, který se bude konat ve Škole stylu příští sobotu,

22. září 2018 od 11.00 do 19.00.

V téhle jediné výhře udělám výjimku a vítěze/vítězku vyhlásím už v úterý 18. září, aby se mohl/a nachystat na sobotu (zařídit si hlídání, koupit jízdenku, vycouvat autem z garáže… 🙂 ). V případě výhry můžete workshop samozřejmě i věnovat někomu, kdo ho ocení.

A pro všechny ostatní, kteří by se chtěli přidat a strávit skvělou sobotu, která jim možná změní život a nastartuje nové možnosti, mám na workshop blogování jako byznys 20% slevu!

Stačí vyplnit přihlášku TADY (klik) a do poznámky napsat ALENKA20.

 

Mimochodem, na workshopu budu i já, tak vám budu moct aspoň osobně poblahopřát! A teď už soutěžní otázka:

DĚLÁTE SVOU VYSNĚNOU PRÁCI, PO KTERÉ JSTE VŽDYCKY TOUŽILI?

A kdyby náhodou ne a budete mít čas, chuť a náladu, klidně mi napište, proč ne. Co vás odrazuje to změnit? Strach? Nízké sebevědomí? Obavy, co tomu řeknou ostatní?… Ale to nechám samozřejmě na vás, jen když se vám bude chtít. Ačkoli, znáte to, přiznání si skutečnosti je prvním krokem k definitivnímu odhodlání 😉 . Tak vám držím palce a přeju vám nádherný den i víkend. A v pondělí už pokračujeme opět “hmotnými” dárky.

 

Xo, Vaše

 

Follow:

41 Comments

  1. Vladimíra
    September 14, 2018 / 9:03 am

    Alen,
    po dlouhé a občas i trnité cestě, kdy jsem se nenechala odradit mými bývalými kolegy, kamarády a známými, jsem skutečně dosáhla své vysněné cesty, které jsem si užila (bez jediného roku) 20 let. Za ty nejkrásnější roky a vzpomínky jsem, a budu stále, vděčná ………….. . Děkuji každičký den za tuto cestu, kterou jsem měla možnost poznat a pojít jí !
    Přeji krásné podzimní dny všem
    V.

  2. Iva
    September 14, 2018 / 9:20 am

    Ahoj,
    dělám práci, která nebyla mým snem, ale za těch třicet let se jím stala 🙂
    A je jasné, že kdyby mě nebavila, kdyby nebyla proměnlivá, kdybych okolo sebe neměla skvělé kolegy, asi bych u ní tak dlouho nevydržela. Takže ano, mám svou práci snů.
    Iva

  3. Zuzana
    September 14, 2018 / 10:02 am

    Dobrý den, Alenko,
    neřekla bych, ze nedělám svoji vysněnou práci, dělám, co mě baví…personalistika, organizace, benefity, práce s lidmi. Ale cítím, ze mým osudem je dělat v módě, je to muj život, vášeň, rada inspiruji a radim druhým. Nemám dostatek odvahy….v současné době mám práci ve stabilním prostředí a s jistotou. Věřím, ze se odhodlam!

  4. Barbora
    September 14, 2018 / 10:27 am

    Ahoj, ano momentálně mám nejméně placenou, ale za to tu nejskvělejší práci a tou je rodičovská dovolená . Zda to považovat za práci? To už je druhá otázka. Každopádně naučit nového človíčka všemu co v životě bude potřebovat je přinejmenším obdivuhodné. Jinak jsem si vyzkoušela práci barmanky, vedoucí ostrahy, zástupkyně obchodu i práci za pásem ve fabrice. Na každé práci je něco co zaujme, ale od malička jsem chtěla dělat práci Vizážistky a Stylistky. Proč tuto práci nedělám? Že začátku mi mamka říkala, že tento obor nemá cenu studovat, protože existují kurzy. A po té co jsem vystudovala pozemní stavitelství, jsem opravdu kurz Vizazistiky udělala. Ovšem jak jsem psala vždy jsem měla jinou práci a z té jsem nemohla odejít, protože jsem i to malé drobné z práce ve které jsem byla potřebovala na zaplacení poplatků. Všichni víme o čem je řeč . Nikdy jsem ovšem nepřestala věřit v to, že svoji vysněnou práci budu dělat. Ať dnes, zítra či za několik let. Nikdy nepřestávejte věřit sami v sebe! ❤️

  5. Markéta
    September 14, 2018 / 10:29 am

    Vždycky jsem dostala práci, kterou jsem chtěla. Základem je správně si přát, učí snad v každém kurzu. Momentální práce sice není mým snem, ale zaručuje mi určité pohodlí. Ovšem, když se podívám na inspirativní ženy ve svém okolí, na ty, které svoji práci milují a žijí pro ni, ať už jde třeba o kadeřnici, kamarádku, která šije sukně, či další co má vlastní firmu, vidět je při práci je něco báječného, bezmezná radost při práci a následně pak z dobře odvedené práce, splnily si svůj sen. Nikdy však nebudu “mít koule” na tuto absolutní svobodu, které předchází tvrdá dřina. Sny jsou hezká věc, každodenní realita vám však ukáže, že sedět v kanceláři je dobrá jistota…

  6. Katy
    September 14, 2018 / 10:53 am

    Ahoj Alenko, účastnit se nějakého tvého kurzu je mým snem 😀
    U mě je to tak 50 na 50 😀 Už někdy na základní škole jsem se rozhodla pro obor, ve kterém zatím ještě studuji a i už pracuji. Ale postupně mě to táhlo jinam, za uměním. Když jsem se na střední rozhodla, že se začínám připravovat na talentovky, tak naši málem zešíleli 😀 učitelé si mě zvali na kobereček, jestli jsem se nezbláznila 😀 Tak jsem si nakonec dala přihlášky stejně na ty práva. A klaplo to. Ve třeťáku jsem začala pracovat v oboru, od té doby jsem v jednom kole 😀 s prckem teď mám teda home office. Já tu práci taky miluju. Miluju, když se s kolegy sejdeme a probíráme historky z našich prací. Ale. Pořád mě to táhne k umění a módě. Nedávno jsem se přestěhovala do doslova města umění, ve kterém jsem celou střední snila studovat a tady moje srdce teprve pláče. Ideálně by bylo nejlepší oboje zkombinovat, jen ještě musím přijít na to jak 😀

  7. Jarmil
    September 14, 2018 / 11:41 am

    Neměnil bych za nic na světě. Móda a vše co k ní patří je pro mne vším. I když začátky byly těžké a cesty do kopce jsem zdolaval někdy z obtížemi vytrvalost a píle a především podpora rodiny mne dovedla až k vytouzenému. Děkuji za to , že ma práce je zároveň mým koníčkem

  8. Tereza
    September 14, 2018 / 12:06 pm

    Ano, delam svou vysnenou praci. Venuji se vinu, jsem svym vlastnim panem a jsem v oboru, ktery je kreativni a stale se vyviji. Jen bych chtela posoupnout svuj blog o vine… K cemuz by byl tento workshop idealni starter

  9. Marcela Čierna
    September 14, 2018 / 12:18 pm

    Uz na strednej skole som si za zarobene peniaze na zberoch jahôd kupovala kazdy mesiac casopis Eva, kde v tych rokoch boli sucastou casopisu aj strihy na usitie napriklad very trendy prekladanej minisukne alebo bielych tenisovych kratasov. Pravidelne som tym skusala moju mamu, ci este nezabudla šiť. Saty na Silvestra? Dlhe cervene a poriadnym rozparkom na pravej nohe. Saty na stuzkovu? Podla klipu, ktore som videla na jednej rychlokvasenej spevacke boli biele a z čipky. Cez letne prazdniny som brazdila skrine mojej milovanej starej mamy a uz som z nej tahala bluzku, z ktorej mi odstrihla rukavy a ja som ju nosila este dobrých päť rokov…
    Co tym chcem povedat? 🙂
    Pracu svojich snov som nemala a zatial ani nemam…ale dva kroky su uz za mnou, pretoze viem, ze uz nikdy nechcem mat sefa/ku. Podnikam, ale zatial pomaham plnit sny mojmu muzovi. Robim to s laskou a odhodlanim, a verim, ze raz si pracovny sen splnim aj ja. 🙂

  10. September 14, 2018 / 12:24 pm

    Ahoj Alenko,
    ano, díky Tobě, dělám práci svých snů. Oblékám klienty, kterým se tím snažím zvednout sebevědomí. Protože, když vypadají lépe, tak se i cítí lépe. Blog mám v rámci osobního stylingu, ale moc mi to nejde. Taky fotit sama sebe starou ženskou, no nevím. Připadá mi to trochu trapné. Faktem ale je, že blogerek v mém věku moc není, tak si myslím, že by se to možná setkalo s úspěchem. Více jak šedesátiletá blogerka, to je vtipný, ne? Moc ráda bych kurz o blogování vyhrála.

  11. Karolína Rejmontová
    September 14, 2018 / 12:29 pm

    Ahoj Alenko, zrovna jsem udělala státnice a od října nastupuju do prvního vážného zaměstnání. Jestli to bude vysněná práce to nevím, ale bude to pro mě skvělý odrazový můstek a možnost zjistit co v profesním životě vlastně chci.

  12. Lenka
    September 14, 2018 / 12:52 pm

    Z jedné vysněné práce z oblasti kosmetiky, pro kterou by holky zabíjely, jsem odešla po mateřské. V době mateřské dovolené jsme se přestěhovali a už na “dovolené” mi bylo jasné, že to není a nebude vhodná práce pro maminky s malými dětmi a denní dojíždění do Prahy taky nepřicházelo v úvahu. Splnila jsem si jiný krásný sen. Navrhuji interiéry, pracuji jako externí redaktorka a o interiérech píšu a také pracuji pro školu interiérového designu. Nešlo A, půjde B. 🙂 a já dál pracuji s krásnými věcmi.

  13. Magdalena
    September 14, 2018 / 12:52 pm

    Svoji vysněnou práci zatím nedělám a nejspíš ještě ani žádnou nemám, je tolik zajímavých profesí a mě by lákalo tolik si toho vyzkošet. Navíc v pondělí nastupuju do prváku na VŠ – obor editorství. A přitom jsem si poslední dva roky myslela, že jediný, co chci studovat je marketing. Ani ne měsíc zpátky, jsem se pouze na základě pocitů rozhodla, že ne. I když, jak nad svojí dream job teď přemýšlím, tak si uvědomuju, že už je to pár let zpátky, kdy jsem objevila Školu Stylu (od tý doby poctivě sleduju) a tehdy jsem si říkala, že pracovat tam musí být sen!

  14. Petra
    September 14, 2018 / 1:25 pm

    Nedelam, ale bavi me, coz je momentalne velmi dobry duvod, proc v ni zustat.

  15. September 14, 2018 / 1:49 pm

    Tak teď to zkusím ještě jednou – můj původní komentář se mi teď podařilo smazat 😀 Moje vysněná práce, když jsem byla malá, byla paní učitelka. Dodělávám státnice a ve školce a v jeslích jsem brigádničila, takže jsem si svu vysněnou práci vyzkoušla. Samozřejmě jsem svou vysněnou práci přehdnotila. 6 rokem píši kosmetický blog a i když je to jen obrovský koníček, mě to baví. Občas se nějáká ta spolupráce najde, ale není jí tolik a zadruhé vůbec nevím, jak sama sebe ohodnotit a třeba kolik si říct peněz. Mimo to píši kosmetické články pro lifestylové weby, fotím a spravuji Instagram, což mě baví. Na workshop bych ráda přišla. Podle mého je důležité to know-how, které mi nejspíš chybí a já si myslím, že často to není jen o těch hezkých fotkách a kvalitních článcích. Ráda se dozvím něco víc a poznám vás osobně 🙂 Ali znám, takže nepochybuji o tom, že workshop bude úžasný. Díky za váš instagram, baví mě hlavně stories a to, že OPRAVDOVÁ. Držím si palce 😀 , Karolína 🙂

  16. Zuzka
    September 14, 2018 / 2:21 pm

    Ja sa snazim o zmenu (po 7 rokoch v poistovni) i vdaka Vasmu kurzu. Aj ked po par mesiacoch bez prace som zacinala mat depresie a zacala som i pochybovat o svojom rozhodnuti, teraz to vyzera ze zacinam byt na tej spravnej ceste k svojej vysnenej praci..

  17. Ľubica
    September 14, 2018 / 2:45 pm

    Alenka, prácu svojich snov nemám. Mam prácu ktorá ma uživí aj keď vyskakovanie nehrozí. V apríli tento rok som bola v rozpoložení že už to tam viac nevydržím a dám výpoveď a priznám sa aj som ju dala. Nasledovalo prehovaranie od šéfa a rôzne benefity. Po ťažkom týždni ktorý som si nechala na rozhodovanie som oznámila šéfovi že teda zostanem ale pod určitými podmienkami. Dohodli sme sa a ja pracujem ďalej. Úprimne, ale to odhodlanie skončiť a ísť sa živiť niečím co ma baví vo mne zostalo. V súčasnosti to nechávam takpovediac vyzriet a verím že časom si svoj sen aj splním. Krásny slnečný deň ti prajem.

  18. September 14, 2018 / 3:14 pm

    Ahoj, v mých asi 12 letech, jsem si slíbila, že budu kosmetička. Mamce jsem brala různé krémy a masky a pořád se s nečím patlala :). Líčila jsem všechny holky na základce, ale sama jsem se líčit nesměla, pouze o prázdninách. Když přišlo téma kam dál, bylo jasné, že se přihlásím na kosmetické služby. Přijímačky dopadly dobře a já vesele nastoupila na střední. Celé čtyři roky jsem byla nadšená. Praxe byla skvělá a já chtěla zkusit i praxi v salonu. Po pohovoru jsem hned nastoupila a začala jsem ,,pracovat” zadarmo v kosmetickém salonu. Salon byl úžasný. Pro mě z vesnice to byl jiný svět. Spoustu školení, bohatá klientela, drahé produkty. Rychle jsem si vybudovala klientelu, pracovala na 200% od rána do večera, soboty a někdy i bohužel neděle. Můj manžel mě hodně podporoval. Když uplynulo několik let, přišla na řadu svatba a pak dítě. Moje šéfová z toho nadšená nebyla, ale slíbila jsem, že se za půl roku vrátím a to jsem i udělala. Po třech letech jsem chtěla druhé dítě a opět jsem se musela brzo vrátit. To už jsem nechtěla. Rozhodla jsem se svojí vysněnou práci po deseti letech opustit. Bylo to těžké, ale jak jsem řekla svojí šefové, já jsem si svůj sen splnila a je čas posunout se dál. Když jsem se zmínila, že se chci věnovat beauty blogu a instagramu, setkala jsem se s posměchem. Já to ale dám, protože jsem cílevědomý kozoroh a jentak mě nic nezastaví :). Sice se pořád učím jak pracovat s blogem, ale já to dám a chci si splnit další můj sen.

  19. Gabi
    September 14, 2018 / 3:18 pm

    Já pracuji v jedné firmě cca 5 let. Jedná se o práci přes počítač, tedy kdekoliv, což mi vyhovuje, bohužel mě již ale práce nebaví – nikam neposouvá, dle toho jsem se tedy zařídila a rozjíždím paralelně s tím věci, po kterých jsem tužila vždy – webdesign, grafika apod. Můžeme dělat cokoliv, to miluji. 🙂
    Přeji hezké dny.

  20. Elena
    September 14, 2018 / 3:20 pm

    Alenko…. Dnešní otázka je jako seslana z nebe pro moji mamcu….Už 20 let má kadeřnický salon na malém městě a do minulého týdne byla šťastná a spokojená….Maminka je i v 51 letech velmi atraktivni a na svůj věk vůbec nevypadá a minuly víkend večer,se ji pokusil znásilnit mladý muž romské pleti….Maminka je silná osobnost a hlavně žena,ale po útoku je sama modrina a její psychika je na tom velmi spatne…Já sama žiji v Praze,ale ona je na Morave….A bohužel ji začala jistá menšina vyhrožovat, aby stáhla obviněni a chodí ji strašit domu…Dnes rano jsme se tedy rozhodly,ze se mamka odstěhuje a začne jinde nový život ….A proto bych tento kurz darovala jí,aby poznala nové lidi a nakoplo ji to do dalších let ….

    Hezké odpoledne 🙂
    Elen

  21. Milena
    September 14, 2018 / 3:35 pm

    Ahoj Alenko, nedělám, ale jsem v práci spokojená i mě baví a má pro mě spoustu výhod, proto v ní zůstávám 🙂 Moc ráda Vás sleduji!!! Hezký den.

  22. Nikol Řepová
    September 14, 2018 / 4:43 pm

    Milá Alenko, až doposud, jsem si myslela, že mám práci u které vydržím až do konce života. Pracuji jako učitelka v mateřské školce. Nedělám to dlouho cca 4 roky. Předtím jsem ale musela zvládnout dvě školy, takže 6 let ve škole, vše jsem stíhala za pochodu, ale přišel konec školy a tradá dělat paní učitelku. Jelikož, jsem se synem měla hodně těžké chvíle, které trvaly až moc dlouho, přišla jsem i o nějaké ty nervy. No a ejhle, zjistila jsem, že mě to nenaplňuje. Že vlastně bych chtěla dělat úplně něco jiného co by mě těšilo a hlavně uspokojovalo.
    Baví mě líčení, zajímám se hodně o starost o pleť atd. Móda mě zajímá taky, ale tam si teda vůbec nevěřím. Proč, ale nedělám to, co mě baví. Bojím se do toho vstoupit. Pořád si říkám, že je toho všude plno, Ostrava není zrovna nejvhodnější k podnikání a navíc mé sebevědomí je na bodu né nula ale dvě nuly. Hrají tam i samozřejmě okolnosti peníze, ale nevím, ani jak začít. Takže tohle za mě a obdivuji všechny, kteří do toho šli, podařilo se jim to a jsou spokojení. Opravdu klobouk dolů. Alenko a před Tebou velký respekt:)). Krásný den všem Nikol

  23. Veronika Sandra
    September 14, 2018 / 8:40 pm

    Ahoj Alenko. Moc fajn otázka. Já jsem dlouhá léta prodávala hodinky a šperky. Práce snů. Vedení milé a přátelské, prostředí čisté a nic náročného. Jenže pak přišla nejhorší chvilka každého prodavače a to zloději. Vyfoukli mi přímo pod nosem velmi drahé zboží a já najednou úplně ztratila nadšení a zápal. Brala jsem to jako velké profesní selhání a požádala o skončení pracovního poměru abych šla za svou další láskou – kosmetikou. Práce v e-shopu mě velmi bavila, ale k “velké smůle” jsem otěhotněla ve zkušební době a vedení mě nevybíravím způsobem vypoklonkovalo. Teď si užívám nejkrásnější práci na světě a za dva roky se vrátím zpátky k hodinkám a šperkům, protože tam bylo nejlépe

  24. Káča
    September 14, 2018 / 9:55 pm

    Dělám práci, která si mě našla a skoro dvacet let mě bavila a naplňovala. Po dvou dětech cítím, že přišel čas na změnu, že bych se chtěla posunout někam dál a asi i jinam. Zklidnit se, ponechat si dost času pro sebe i pro rodinu, což se mi během šesti letech mateřské a rodičovské dařilo. Být společnosti prospěšnější. Zatím mi ve změně brání moje povaha – rozvážnost, opatrnost, váhavost, nejistota, málo porozumění sobě samé. Za rok a půl mi bude čtyřicet a k narozeninám si plánuju nadělit změnu. Takže pracovat na ní musím začít krok za krůčkem teď hned.

  25. Hana
    September 14, 2018 / 10:02 pm

    Krásný den Alenko, toto téma byl můj připrad před třemi lety. Šest let jsem pracovala v nejmenované restauraci ( tuhle ptáci jsem dělala do té doby už 11 let i s brigadama) práce mě tehdy ještě bavila, ale odstupem času jsem začala zjišťovat, že se vlastně nemám kam posunout, žádné povýšení se konat už nikdy nebude a vlastně už sem tam chodila jen se setrvačnosti. Bylo těžké dát výpověď a dá se říct, že skoro rok mi trvalo to uskutečnit. A to diky mému muži. Který pocházel z druhého konce republiky, my se prostě do sebe zamilovali a v ten moment, bylo tak strašně jednoduché tu výpověď dát, že do teď se musím za to pochválit a poplacat po ramenou. Teď jsem doma s 4 měsíční dcerou, moje firma, která byla úžasná, v půlce těhotenství zkrachovala a já se nemám po mateřský kam vrazit. Je to sice ještě dlouhá doba, ale už teď přemýšlím kam jít, do čeho se pustit. Věřte není to lehké a v dnešním době být bez práce, to snad půjde k pásu. Uvdime, ráda bych začala to co mě baví, ale mám v dnešní době strach… Čas ukáže, krásný den

  26. Barbora
    September 14, 2018 / 10:04 pm

    Ja jsem ke sve praci prisla oklikou, nejdrive jsem ji vlastne vubec nechtela delat, ale postupně jsem se v tom nasla a dneska bych nemenila. Jsem ucitelka na ZS a prace s detmi me neskutecne bavi..momentalne jsme na materske dovolene a musim rict, ze s vlastnim ditetem jsem nektere nazory prehodnotila, a v nekterych jsem se utvrdila..a ac bych chvile s dcerou nemenila za nic na svete, do prace se tesim 🙂

  27. September 14, 2018 / 11:36 pm

    Nejprve Ti gratuluju, že jsi byla tak odvážná a šla do Školy stylu a funguje ti už 10 let! 🙂 Jinak já před pár dny skončila v práci a rozhodla jsem se jít zpátky do školy vystudovat zuby. Zjistila jsem, že chodím dost znechuceně do práce, takže jednou ráno jsem se rozhodla položit výpověď na stůl a jít do školy. Každý se ptá, jak to budu zvládat, ale já si stojím za to, že všechno jde, když se chce. Jinak už několik let bloguji a strašně ráda bych se tohoto kurzu zučastnila, a měla bych to vlastně i k narozeninám, které mám 25. 🙂

    • Alen
      Author
      September 18, 2018 / 5:28 pm

      Pavlínko, gratuluju. Program random.org náhodně vybral číslo komentáře, který je od TEBE!!!! Takže účast na workshopu blogování jako byznys je pro tebe zadarmo!!! Posílám ti všechny informace do mailu a ještě jednou děkuju za to, že jsi soutěžila
      xoxo
      Alenka

  28. Pavlína
    September 15, 2018 / 6:41 am

    Dobré ráno Alenko, vždycky jsem chtěla dělat v módě. Miluji oblečení, kosmetiku,… manžel ví:-)))) Kvůli tlaku rodiny, a mému ne zrovna vysokému sebevědomí, jsem si našla “seriózní” práci v bance. “Stylistka není přeci normální práce!” Teď jsem na mateřské a přiznám se, že se mi do finačnictví vracet úplně nechce. Hledám něco, co mě bude opravdu naplňovat.
    Přeji krásný víkend

  29. hana.oli
    September 15, 2018 / 11:22 am

    Ahoj Alenko, nemůžu říct, že by mě má práce nebavila, ale vysněná práce to určitě není. Přeji krasný víkend.

  30. Vanda
    September 15, 2018 / 1:10 pm

    Ahoj Alenko….
    predem bych chtela podekovat za moznost soutezit o tak skvelou vyhru jako je dalsi kurz u tebe ve skole. Popravde chystala jsem se k tomuto kroku uz minuly rok. Ale znas to porad se neco delo a clovek to do nekonecna odsouva, az pak zjisti ze mu tyhle vsechny sny a touhy utikaji porad. Co se tyka mych snu a planu? Jsou jeste docela pomerne zmatene. Uplne presne nevim kde se zaradit. Ted jsem ukoncila 3,5 letou materskou. Jeste v dobe kdy jsem byla bez syna, tak jsem vzdy pracovala v gastronomii, touzila jsem ale uplne po necem jinem. Dost dobre si vzpominam na jeden tvuj clanek tady a uz jednou jsme popisovaly jaka je nase vysnena prace;)
    Ja osobne se poznavam porad, ale to cim jsem si 100% jista je ze potrebuji a miluji lidem pomahat. Mysleno ? Miluji kdyz mohu zene ci muzi pomoct s oblekanim, ucesem, makeupem, celkovou vizazi…tady v tomto bode opravdu ztracim pojem o case… …. a to je to co jsem jeste neuchopila, porad se v tom placam a nevim kde zacit. Prosla jsem kurzem stylingu, kurzem makeupu… od kazdeho neco ale vim ze to chci trosku jinak. Chci se na zenu ci muze zamerit jako celek. Ted jsem se venovala memu synovi, to bylo behem materske na prvnim miste. Ted chci znova zacit u sebe 😉 a doufam te brzy najdu to co hledam abych jednou mohla hrde rict? Dosla jsem tam protoze jsem chtela a delam tohle protoze to tak citim a miluji….
    krasny den Alenko

  31. Lenka
    September 17, 2018 / 7:56 am

    Milá Aleno, současná moje práce si mě nejspíš našla, baví mě, finančně se cítím ohodnocena. Ale protože mám tvůj blog velmi ráda a vlastně tě denně sleduji na Instagramu, tak bych z osobního setkání měla velkou radost a velký zážitek.
    A proto ti přeji, abys měla dál spoustu sil a dobrých nápadů pro svou práci.
    Lenka

  32. Tereza
    September 17, 2018 / 8:55 am

    Svou práci snů jsem asi úplně nedělala, přesto si k ní dodělávám vzdělání abych měla nějakou jisotu a kam se vrátit. Teď jsem na mateřské a vlastně přemýšlím co je moje práce snů.

  33. Michaela
    September 17, 2018 / 9:43 am

    Ahoj Alenko, tuhle otázku si pokládám téměř často a odpověď je, ne. Se svojí prací jsem spokojená, baví mě, mám super kolegy, jistotu, ale moje vysněná práce to není. Mým snem bylo vždycky dělat něco, co se točí kolem módy a vše spojené s ní, už pár let se odhodlávám k založení blogu především o módě a lifestylu, ale nějak mi chybí ta odvaha, sebevědomí a mám strach, že to nebude ono, že to nebude nikdo číst apod., nevím proč…
    Krásný den:)

  34. Šája
    September 17, 2018 / 1:29 pm

    Krásný den, Alenko,

    musím říct, že dělám co mě baví tak z 1/3. Pracuji sama na sebe a abych mohla dělat co mě baví, musím sáhnout i na zakázky, které nejsou tak zajímavé, ale dobře placené a je pravda že se v nich i většinou něco naučím. I tak si ale myslím, že šlapat trochu víc za svým snem by bylo fajn! Děkuji ti za zamyšlení a nakopnutí! ❤️

  35. Verča
    September 17, 2018 / 1:31 pm

    Milá Alenko,

    možnost soutěžit o účast na tomto kurzu je moc lákává, již delší dobu zvažuji, že u Vás absolvuji další kurz, protože miluji ten drive vašich kurzů. <3
    A jestli dělám práci, po které jsem vždycky toužila? Abych řekla pravdu, tak zatím ne, ale vím, že jednoho dne to přijde a je potřeba na tom pracovat. Zajímavé je, že i když se mi karierní cesta s cestou snové práce rozešli, tak v poslední době se opět schází.
    Na základní škole jsem chtěla být návrhářkou a vždy jsem si kreslila návrhy šatů, ale bohužel rodiče nechtěli, abych šla studovat tento obor – pocházím z malého města a tady se na tyto profese dívají jinak. Takže jsem si vystudovala administrativní obor, ale překvapivě ani s touto školou se u nás nehledalo lehce a začínala jsem na prodejně jako prodavačka. Byla jsem ráda, že jsem konečně našla práci. Nějaký rok poté jsem se stala operátorem ve výrobě – což znamená dělníkem ve fabrice a zde jsem sestavovala světla. Nebyla jsem z té práce nadšená, ale byla lépe ohodnocena než práce prodavačky a ještě jsem měla to neskutečně velké štěstí, že jsem kolem sebe měla úžasný tým lidí. V tomto období jsem narazila na vaše kurzy – konkrétně kurz stylingu. Vybrala jsem si dovolenou v práci a zúčastnila se. Kurz byl úžasný! Najednou jsme se ocitla v úplně jiném světě a objevila jsem nové možnosti. Ovšem po kurzu jsem se u nás stejně neměla šanci realizovat. Za nějaký čas jsem se odvážila k většímu kroku a to přestěhovat se do Prahy. Vysnila jsem si další kurz (na čemž má podíl i Váš kurz a vím, že se několikrát zmiňovalo, že absolventky kurzu stylingu se nakonec vrhnou na líčení.) V Makeup institutu jsem si udělala kurz, který mne posunul dál a mohla jsem začít pracovat pod značkou. Ovšem má touha se posunout dál byla silnější a tak jsem si prošla několika administrativními pozicemi (nakonec se znalosti ze školy vyplatily). Abych pravdu řekla, i když jsem nedělala práce snů, tak každá pozice mi něco předala. Jen si myslím, že je důležité následovat své sny, protože svou prací přeci žijeme. A i když cesta není jednoduchá, tak o to víc si ji budeme vážit. Získáme mnoho zkušeností a třeba i přátel. Věřím, že vše má svůj smysl. A já třeba díky instagramu objevila sílu fashion illustrace a pracuji na zlepšení svých dovedností.
    Alenko a já moc děkuji, že nám dáváš pravidelnou dávku motivace.

  36. Jary
    September 17, 2018 / 6:53 pm

    Těžko říct, zda jsem o své práci vždy snila, nejspíš mě v době dospívání ani nenapadla.
    Život nám chystá různé zvraty, i mne před pár lety dovedl k syndromu vyhoření a potřebě velké změny. A od té doby mám svůj dreamjob. ☺️
    Jsem šťastná, dělám, co mne baví, a těším se na každý den. ☺️
    Přála bych to každému! ☺️

  37. Janah
    September 17, 2018 / 9:20 pm

    Ahoj Alenko, vysněnou práci nedělám a to asi hlavně proto, že nejsem schopná rozhodnout se co vlastně bych nejvíce chtěla dělat a jít si za tím. Vždycky se pro něco nadchnu, nějakou dobu se tomu věnuji, a pak přeskočím k něčemu dalšímu, takže to nedotáhnu do konce. Kdoví co za tím je, jaký vnitřní blok v sobě mám. Na jedné straně mám nízké sebevědomí, na druhé straně velké ambice. Dvě studující děti, hypotéka, obava odejít ze zaměstnání . Život plyne, chci být odvážná, úspěšná a vidět, že má práce má SMYSL . Děkuji ti Alenko za tvůj úžasný blog a přeji ti mnoho úspěchů všemi směry

  38. Lucie
    September 17, 2018 / 9:21 pm

    Vlastne asi odjakziva 🙂 ano, nebylo to nejednodussi, ale co taky v zivote je? Prala jsem si zamestnat tu svou kreativni hlavu, zrychleny tempo zivota upotrebit tam, kde to oceni a sklizim ovoce.
    Svet patri tem, kteri se nepo….u / Je potreba si to obcas pripomenout 😉

  39. Kateřina
    September 18, 2018 / 4:24 pm

    Momentálně jsem maminkou na plný úvazek. Tento kontrakt je sice neomezený, ale za rok k němu budu muset přidat nějakou lépe placenou (rozuměj peněžními prostředky) práci. Už nějakou dobu koketuji s PR a médii, tak by se tento kurz moc hodil. Věřím, že by mohl být tím správným impulsem a nasměrováním.

  40. Lena
    September 19, 2018 / 7:24 pm

    Článek jsem nestihla přečíst a tak komentují až po soutěži, ale člověk nekomentuje jen aby soutěžil? Ne ? Svoji práci jsem na vysoké skoro nechtěla dělat, školní systém mi ji skoro znechutil, ale osud tomu chtěl a já ji již dělám 9 let a miluji ji, ikdyž teď v kombinaci s další práci (jsem workoholik) mě mírně zabijí 🙂 ne to je silné řečeno, no je teď toho moc a tak mírně padám na ústa, ale i tak svoji práci miluji, že dokáži pomoci a i díky moji práci vznikají velké projekty, které přežijí nejen mě … někdy si musím udělat čas a sepsat si, co vše i díky moji práci vzniklo :)))

    Takže ikdyz bych teď potřebovala padák 🙂 na hladké přistání 🙂 tak i tak musím napsat ano miluji svoji práci :)))

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *