WHY WE CARE SO MUCH?/ PROČ NÁM TOLIK ZÁLEŽÍ NA NÁZORU OSTATNÍCH?

Krásný den, moji drazí! Tenhle článek by klidně mohl být o podzimních módních trendech. Ale poslední dobou mám pocit, že mnohem důležitější téma, než delší sukně versus kratší, je další cesta do hlubin našich duší. Jak už jsem avízovala, na tenhle článek mě přivedly některé z vašich odpovědí během narozeninové giveaway. A nejen vy. Tohle téma se ke mě vrací ze všech stran. Řeší ho mé blízké kamarádky, blogerské kolegyně, zdá se, že každý druhý (možná spíš každá druhá).

 

PROČ NÁM TOLIK ZÁLEŽÍ NA NÁZORU OSTATNÍCH LIDÍ?

A kdyby to byli aspoň ti nejbližší, ale my řešíme to, co si o nás myslí někdo virtuální jménem JaničkaPrdelka82 (to je jen příklad 🙂 )! Trápí nás, když nám JaničkaPrdelka napíše něco nelichotivého na Instagramu, spoustu věcí radši rovnou ani neuděláme, protože co by si o nás JaničkyPrdelky myslely…

 

Slyšíte, jak šíleně to zní? Ale je to pravda. Místo JaničkyP. si můžete doplnit jméno kohokoli, kvůli komu jste něco neudělali (nebo naopak udělali), protože vám záleželo na jeho názoru víc, než na vašem vlastním.

 

Právě proto je v téhle době tolik lidí nešťastných! Protože své životy žijí na základě rozhodnutí jiných lidí.

 

KDO VÁM “RADÍ” A PROČ VLASTNĚ?

První, co vám doporučím je, abyste všechny “dobře míněné rady” brali v širším kontextu. Vždycky se zamyslete nad tím, kdo vám ne/vyžádané rady dává a proč. Jsou to rodiče? Odrazují vás od vašich snů? Snižují vám sebevědomí? A víte proč? Protože sami trpí tím, že si nejsou jistí a ve jménu rodičovské lásky přenáší na děti svoje komplexy a mindráky. Očekávají od nich, že budou žít život, který si pro ně oni s nejlepším svědomím vysnili. Jenže to je JEJICH sen, NE VÁŠ!

 

Pamatujte si: NIKDO vás nikdy 100% nezná. Neví, kdo přesně jste, čím si procházíte, co cítíte. To víte jen VY sami a proto všechna rozhodnutí, musí být jen na VÁS. A když takové rozhodnutí uděláte a jste přesvědčeni, že je správné, NIKOMU do toho nic není, protože o tom ví pěkné prd 😉 .

 

NEBUĎTE NA SEBE ZLÍ, NESUĎTE SE!

Občas se stane, že negativní hlasy, strach a úzkost není okolo vás, ale jen ve vaší hlavě. Ale pravdou je, že vám je tam někdo dal! Za ta léta, kdy jste vyrůstali, se nahromadily jízlivé poznámky od “hodných” příbuzných, negativní komentáře od vašich přátel, to všechno se uložilo a teď nás to sráží na kolena.

 

Pamatujte si: Všichni pořád kritizujeme! Je to v naší přirozenosti. Proto je proces kritiky, včetně toho směrem k sobě samým, už zcela automatický. Nejsem si jistá, jestli tohle jde zastavit úplně. Ale přísahám, že i pouhé cílené omezení kritiky ostatních má enormně kladný vliv pro omezení kritiky sebe samých. Mluvím z vlastní zkušenosti 😉 .

 

ČÍM SEBEVĚDOMĚJŠÍ BUDETE, TÍM MÉNĚ VÁM BUDE ZÁLEŽET NA TOM, CO SI O VÁS MYSLÍ OSTATNÍ

A vyššího sebevědomí docílíte mimo jiné i jedním zásadním krokem – vyškrtněte ze svého života pesimisty! Fakt, věřte mi. S kým se stýkáte má na váš život obrovský vliv. A spousta lidí tenhle fakt pořád šíleně podceňuje. O toxických přátelstvích už jsem psala v článku TADY.

 

Chápu, že odstřihnout se od všech negativně smýšlejících lidí je velmi těžké. Zvlášť, když se jedná o blízkou rodinu. Tak je prostě ze svého života nevymažete úplně, jen cíleně snížíte frekvenci setkávání. Máte maminku, která vás donekonečna kritizuje, nic jí není dost dobré a vám každý telefonát s ní udělá žaludeční nervózu? Tak jí prostě začněte volat jen jednou týdně, místo každý den. Vaše kamarádka vás neustále shazuje a vám je po každém setkání do pláče? Prostě jí vysvětlíte, že máte teď před sebou velký projekt v práci/ve škole a nebudete mít na ní tolik času…

 

Shrnuto podtrženo, když dáte do pořádku svůj vztah k sobě samým, narovnáte si sebevědomí azačnete používat zdravý nadhled, přestane vám záležet na názorech a očekávání ostatních zázračně rychle.

 

A kdybyste přece jen občas zapochybovali, řekněte si NAHLAS tuhle větu: Až mi bude 92 let, bude mi záležet na tom, co si o mě ostatní myslí?

 

Přeju vám krásný den, užijte si úžasný víkend a v pondělí se tu doufám znovu potkáme.

Xo, Vaše

 

 

Kabát – BERSHKA

Šaty – ZARA

Kozačky – NELLY.COM (old)

Ledvinka – SHEIN

Kabelka – COCCINELLE

Náramek – SWAROVSKI Remix Collection

 

Follow:

36 Comments

  1. Elen
    October 11, 2018 / 8:42 pm

    Naprosto souhlasím. Budu na sobě určitě pracovat. BTW moc ti to sluší

    • Alen
      Author
      October 11, 2018 / 10:17 pm

      Elenko, držím ti palce!!!

  2. Marcela Čierna
    October 11, 2018 / 9:39 pm

    ❤❤❤ ano, prestalo mi záležať na tom, čo si ludia o mne myslia iba nedávno. Konečne! 🙂
    Alenko, ďakujem, ze si. 🙂 ❤

    • Alen
      Author
      October 11, 2018 / 10:18 pm

      Macinka, já děkuju, že mám tak úžasné čtenářky, jako jsi ty!!

  3. Michaela Hrubíšková
    October 11, 2018 / 9:45 pm

    Alenko, naprostá pravda! Taky jsem to tak měla, ve 20letech mě to i trapilo, ale cim jsem starsi, je mi to jedno co si kdo mysli. Moje 20leta dcera to ma v hlavě srovnane a ja jsem na ni hrda. Děkuji ti za skvělý článek . Moc ti to sluší. Skvělé fotky.

    • Alen
      Author
      October 11, 2018 / 10:18 pm

      Michalko, to je skvělé, že v tobě dcera vidí vzor a převzala tenhle styl myšlení!! Děkuju ti za krásný vzkaz!

  4. Veronika H.
    October 11, 2018 / 10:27 pm

    Ty mě znáš? Hihi. Článek se přesně trefil do mé nálady. Mám za sebou jógový víkend s toxickou “kamarádkou”. Hezký večer, Alenko.

    • Alen
      Author
      October 11, 2018 / 10:54 pm

      :))) A ted je jasne, ze to byl minimalne na dalsi pulrok posledni vikend 😉 drzim palce!!!

  5. Jana
    October 11, 2018 / 10:29 pm

    Já si půjdu tenhle článek zítra vytisknout!!!! Tohle jsem potřebovala jako sůl. Díky Alenko

    • Alen
      Author
      October 11, 2018 / 10:55 pm

      Jani, jsem rada, ze jsem se trefila. A drzim palce! Neni to snadne, ale je to strasne moc potreba!!

  6. Lella
    October 11, 2018 / 11:39 pm

    V první řadě fakt klobouk dolů za parádní článek! Musím říci, že čím dál víc obdivuju právě tyto psychologické články než módu 🙂 ale Ty to umíš báječně dát dohromady že si každý přijde na své (šaty jsou super a seknou Ti.. krása!)
    Achjo achjo .. jak to sedí. Mám maminku, je doma, nikam nechodí a celý její život je telefonát se mnou. Každý den, někdy i hodinu denně. A čeká, že ji budu bavit, dávat novinky a informace. Miluju svoji maminku a vidím jako svou povinnost s ní být v kontaktu. Ale prostě nejsem dost dobrá, NIKDY. Může jít o cokoliv a stejně dostanu za vzor sestřenici/sousedku/kohokoliv, jako když jsem byla na základce. Nic neudělám dost dobře- příklad: máma: Ty svou dceru nekoupeš každý den? – Já- ne, v porodnici říkali, že obden stačí.. Máma: to my jsme Tě koupali každý den.. a nebo máma: Ty se koupeš ve vaně s ní? To jsme Ti nikdy neudělali..atp. Nevím jak to odstřihnout. Často zkracuju telefonáty na minimum, ale i tak někdy stačí pár minut a jsem úplně vyždímaná, bez energie a v depresi. Nevím jak pomoci jí ani jak pomoci sobě. V okamžiku kdy bych svůj denní telefonát vynechala by to nesla velmi těžce, a zároveň nedokážu najít nic pozitivního čím bych jí mohla pomoci. Nechce nikam chodit. V minulosti jsem navrhovala rodinou psychoterapii, ale to neprošlo. Na dotaz jak se má odpoví něco ve stylu: vše je jak má být (to je ještě ta lepší verze) a pak čeká zábavu ode mne…Tvou radu uvítám, protože si občas přijdu jak krysa zahnaná do kouta. Děkuju.. a ne za radu ale za to že jsi a že píšeš takovýhle články. Někdy si říkám, že bys měla napsat knihu, přesně v tomhle stylu.. problémy se kterýma se potýkají lidé-rozhodně bych si jí pořídila a vystála frontu pro autogram 🙂

    • Katka
      October 12, 2018 / 9:38 pm

      Neviem, ci mozem odpovedat, ale riesila som podobny problem. Ja som teda na tej psychoterapii bola. Tam mi psychologicka vysvetlila, ze nie som vobec povinna znasat tento psychonatlak, pretoze presne on ide. Mama si vybrala dobrovolne “smrt”, ja si vyberam “zivot”. Nas zivot, nase poslanie nespociva v tom, zabavat mamu a robit jej program. Milujeme ju, pomozeme, ked je treba, ale nebudeme ju zachranovat. A ano, odstrihnut sa da aj od matky. Ona to bude akceptovat, mozno nie hned, ale raz ano. Ak bude mat blbe reci do telefonu, iba skus zmlknut a nereagovat. Nastane ticho a ona sa zbada. Kludnym hlasom povedz, ze na reci tohto typu reagovat nebudes a pokojne sa rozluc.

      • Alen
        Author
        October 13, 2018 / 2:40 pm

        Kači, samozřejmě, že můžeš! Od toho jsme tady, abychom spolu všichni sdílet zkušenosti a názory. A mimochodem, máš naprostou pravdu!

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 3:15 pm

      Lelli, jak už jsem psala do předešlých komentářů – JEDINÉ, jak tohle můžeš změnit k lepšímu, je se ROZHODNOUT! Pak už to půjde samo, uvidíš. Ale opravdu to rozhodnutí musí vycházet z celého tvého srdce i mozku. Protože ačkoli to zní strašně divně, někteří lidé si tyhle citové vyděrače (v jakékoli podobě) záměrně nechávají, protože je to (a opět zdůrazňuju, že to zní šíleně, ale je to tak) pro ně prostě jednodušší. Když se totiž rozhodneš vzít svůj život a štěstí do svých rukou, nese to s sebou to spoustu nekomfortních situací, musíš nahlas říct svůj názor i přesto, že víš, že to druhému nebude po chuti. Ale je to jen malá daň za to, že konečně budeš doopravdy ŠŤASTNÁ!

      Já jsem na tom byla hodně podobně. Do svých 38 (!!) let jsem měla s maminkou velmi nevyvážený vztah, hodně podobný tomu vašemu. Pak jsem se prostě jeden den zhroutila a následovalo ROZHODNUTÍ, že když ne teď, tak už třeba nikdy. Protože ten život utíká šíleně rychle. Trvalo to skoro půl roku, bolelo to nás obě, ale trvala jsem na svém a neustoupila, pracovala na změně, trpělivě vysvětlovala… A teď, v mých 44 letech, mám nejkrásnější vztah s oběma rodiči, co jsem si kdy mohla přát. Pochopila jsem, že všechno, co udělali nebo dělají, činí ze své nejlepší vůle a svědomí, že to prostě LÉPE NEUMÍ. A nemůžeš vyčítat dvouletému dítěti, že nezvládne velkou násobilku. Zrovna tak jsem já zjistila, že i když je miluju, nemůžu je zachraňovat, protože to není přirozené. Měli jsme totiž ty role úplně obráceně, já jsem byla matka své matky! A to je strašně špatně, protože i když to navenek vypadá, že jsi vlastně milující a oddaná dcera, v podstatě jim ale bereš jejich lidskou hrdost.

      Takže – musíš se nejdřív rozhodnout. Opravdu, pevně, se vším všudy. A pak s největší úctou odpovídat na všechno negativní jen pozitivně! Je to nakažlivé, věř mi 😉 I mojí mamince to ještě teď občas ujede, hlavně, když nemá dobrý den ona sama. A pak začne: zase jsi neudělala tohle, zase jsi zklamala v tomhle… nechám jí to doříct a pak odpovím “ale dneska je nádherné počasí, viď, jak je teploučko, to v říjnu nepamatuju.” A obě se začneme smát, protože už víme 😉

      Držím palce, Lelli, snad jsem ti aspoň trochu odpověděla na tvou otázku. Kdybys kdykoli potřebovala, klidně mi zase napiš. Držím ti palce, ani nevíš jak moc!!!

  7. hana.oli
    October 12, 2018 / 8:43 am

    Ahoj Alenko, děkuji za trefný článek … ty jsi někdy byla u nás doma? Je pravda, když ti někdo stále něco říká dokola, tak si začneš myslet, že je to opravdu tak. Budu na sobě pracovat. S toxickými kamarády jsi měla pravdu, jak jsem je odstřihla, hned je mi líp. Krásné fotky, moc ti to sluší. Přeji ti hezký pátek a víkend.

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:48 pm

      Hani, děkuju za komentář a jsem ráda, že sis ověřila, že vám radím ze svého nejlepšího svědomí a zkušeností 😉 Vždycky je nejdůležitější se ROZHODNOUT. Pak už to jde ráz na ráz a ty výsledky, ten klid v duši, to je prostě nejvíc.

  8. Petra
    October 12, 2018 / 11:25 am

    Skvělý článek večer si ho doma přečtu ještě jednou,diky Alenko

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:47 pm

      Dvakrát?? Teda! 😉 Děkuju, Peti!

  9. Eva
    October 12, 2018 / 1:14 pm

    Alenko, článek jsem četla včera okolo půlnoci poté, co jsem se vrátila z divadla. To se čte jedním dechem. Já problém nemám s tím, co si lidé o mně myslí, jen s maminkou jej mám někdy. Ale už celkem rezignovala na mé oblečení, vadí jí vyšší cena, tak to haní, tedy občas. Ale to je prostě známé, že natka s dcerou mají zvláštní vztah. Krásné podzimní dny.

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:46 pm

      Evi, jak už jsem psala ke komentáři Natálky, já to měla to samé! Do hodně pokročilého věku. Ale rozhodla jsem se to změnit, trvala jsem na tom, pracovala jsem na tom, bolelo to, ale ten výsledek! Teď máme nejkrásnější vztah, jaký si kdo se svými rodiči může přát. Takže jediné, na čem záleží je, jestli se OPRAVDU ROZHODNETE. Pak už to jde nějak automaticky 😉

  10. Natalie
    October 12, 2018 / 7:25 pm

    To je tak hluboké téma, že jsme to asi všichni ráno četli a doteď přemýšlíme…Určitě to chce silnou vůli a ocelové nervy se dostat do stavu, kdy člověk kecy okolí vypustí. Úplně základ je si ten psycho-odpad nebrat. Být vůči tomu imunní. Řeči jsou o člověku, který je řekl, ne o mně. To ale znamená nepodléhat ani kritice, a ani chvále. Těžký, chce to trénink.

    Druhá věc je ovšem čelit psycho-nátlaku, jako třeba tady Lella. To je každá rada drahá. Ideální je se od takových lidí odpojit. Jenže co v případě, že je to máma. Jestli si teda myslí, že někdo jiný je odpovědný za její štěstí, pak je to smutný. Samozřejmě je pak nešťastná, protože kdokoliv cokoliv řekne není a nikdy nebude to, co ona očekává. Tak občas člověka trkne dobře psaná kniha, co zkusit jí darovat Don Miguel Ruiz – Láska, vztahy, přátelství. Nebo jak tady Alenka před časem psala Rhonda Byrne, pro mně je taková nejpřirozenější pro naše prostředí kniha s názvem Moc (o síle pozitivního myšlení).

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:45 pm

      I s rodiči to jde! Opět jsem toho jasným důkazem. Spoustu let jsem se těmi svými, hlavně s maminkou, měla veeeelmi nevyvážený vztah. Ve 38 letech jsem konečně poslechla radu jedné velmi chytré ženy a začala jsem intenzivně pracovat na změně. A ejhle, ono to šlo! Trvalo to sice, bolelo to, ale teď máme nejlepší vztah, jaký jsme si mohli přát. A na tu knížku musím hned mrknout, víš, jak ti v tomhle věřím! 😉

      • Natalie
        October 13, 2018 / 7:38 pm

        Děkuji, já tobě taky 😉 Přečetla jsem poctivě všechny knihy a některé čtu pořád dokola. Jinak já jsem měla dobrý vztah s rodiči, když ještě žili. Oni vzájemně ale ne. Takový typický vztah tehdejší éry, sice spolu padesát let, ale byla to teda deprese. Absolutně se k sobě nehodili. Odvždy jsem jim přála, aby se rozvedli, žili s někým jiným a byli šťastní. Jenže tehdy jela obecná fáma, že dítě rozvodem trpí. No a já byla to dítě a viděla jsem to úplně jinak. Už v pěti letech jsem tak poprvé zjistila, že i názor většiny může být nebetyčná blbost….

        Ještě jedna kniha, ve které ráda listuju je Pierre Franckh, 77 pravidel pro úspěšná přání. A mimo jiné je i o tom, jak změnit automatické (špatné) vzorce, které nás učili od mládí.

  11. Pavlína
    October 12, 2018 / 8:02 pm

    Alenko, děkuji za článek , co má smysl 🙂

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:42 pm

      Děkuju za krásný vzkaz, úplně mě to hřeje u srdce!

  12. Nikola
    October 12, 2018 / 9:14 pm

    Na 1000% musím souhlasit s větou, že je v dnešni době hodně nešťastných lidí, protože žijí na základě rozhodnutí jiných. Já takhle žila skoro 27 let. Kolikrát jsem se zbytečně musela hádat se svojí mamkou, protože nepochopila, že já TOHLE udělat nechci, ale podle ní to bylo třeba nejlepší řešení.(a nakonec to dopadlo tak, že jsem udělala co chtěla ona abych měla klid) A víte co byla největší rána pro všechny? Když jsem si dovolila ve třiceti letech odjet žít do UK. Poprvé v životě jsem něco udělala jenom na základě mého rozhodnutí. Protože jsem si chtěla splnit sen co mám už do patnácti. ALE díky tomu jsem přišla o hodně “přátel”. Protože jsem to udělala ve špatný čas. Ve třiceti se totiž rodí děti a ne začíná život někde jinde. Je to smutný, ale já jsem přes to všechni šťastná a uvědomila jsem si, že jenom JÁ si rozhoduju o tom co je pro mě dobré.

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:41 pm

      Niky, děkuju za ten krásný vzkaz a jsem na tebe strašně pyšná! Jsem moc ráda, že ukazuješ ostatním, že změna jde udělat kdykoli, i ve třiceti 😉 Jen tak dál!

  13. Sandra
    October 12, 2018 / 9:22 pm

    Perfektní článek! Děkuji za něj

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:40 pm

      Já děkuju za krásný vzkaz!

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:39 pm

      Já děkuju!!

  14. Klára (bosorkasnova12)
    October 13, 2018 / 9:55 am

    Po přečtení článku jsem si uvědomila, že i když říkám, že mi nezáleží na tom co si ostatní myslí, podvědomě tomu podléhám. Děkuji Alenko, je čas to nejen říkat, ale se tím i řídit. Krásný víkend přeji Klára

    • Alen
      Author
      October 13, 2018 / 2:38 pm

      Kláry, to jsi napsala krásně! Děkuju a nádherný víkend i tobě.

  15. Brettka Katka
    October 15, 2018 / 10:59 am

    Krásný článek k zamyšlení. Děkuji za něj. Katka

  16. Aleš T.
    October 16, 2018 / 5:17 pm

    Původně jsem nechtěl reagovat, protože jsem si říkal, že to je fakt pouze ženský problém, řešit instagram a sociální sítě, jejíchž význam navíc zveličují, ostatně jako ženské všechno…

    Ale pak čtu komentáře a uvědomuji si, že se to týká hlavně těch rodičů, kteří do všeho rádi mluví.
    Je s podivem, že ačkoliv mají matky sklon více rozmazlovat své syny, tak právě muži se pak dokáží od matky lépe odstřihnout, než věčně kritizované dcery.
    I v naší rodině to tak máme.
    Moje teta třeba mě zbožňuje, ať udělám cokoliv, vše je správně, ale její vlastní děti, jakmile si udělají něco po svém, na všem si něco najde. Dokonce i na dárcích, které od nich dostane.

    Tam už je to spíše nějaká choroba. Nicméně zatímco bratranec jí poslal do patřičných míst už v pubertě, sestřenice to dokázala až o 20 let později…

    Co z toho vyplývá…každá rada je vždy jistě velmi dobrá, ale většina věcí se vyřeší nakonec stejně až s určitým věkem.

  17. zu.jiru
    October 16, 2018 / 6:12 pm

    Alenko ty si držák, že si to nevzdala. Jsi borec! Já mám doma prvňačku tak sem zaskočím jen občas. Ale mám příběh pro všechny v této famózni crew. To takhle jednou zdrceně vyprávím kamarádce co řekla moje maminka a sebrala jsem odvahu se zeptat proč nikdy nemluví o té svojí. A víte co? Zemřela jí když jí bylo 11 let. Od té doby jsem za každý omezující komentář vděčná. Znamená to, že moji rodiče uvidí vnoučata, dostaneme kravinu k Vánocům a vše je v pořádku. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *